Turka prý přemlouvají do sněmovny. Proč jsou někteří politici zbabělí? Vždyť stačí málo
Skromnost, nebo alespoň dobře předstíraná skromnost je vlastností, kterou voliči oceňují. Jenže nesmí být v protikladu s přesvědčivostí. Jako je tomu v případech, kdy z politických úst místo rozhodného: „Chci do toho jít, protože…“ zaznívá jen vyhýbavé: „Oni mě přemluvili.“ Kam se poděl sebevědomý tah na branku?
Je to jedna z mála věcí, která spojuje stoupence prakticky všech politických stran a táhne se jejich řadami jako tenká červená nit. Pravda, není to naštěstí obecné pravidlo, ale objevuje se s železnou pravidelností. Přemlouvání k volební kandidatuře, a tedy potažmo i k politickému úspěchu.
Zatím posledním příkladem jsou slova, která v SMS zaslal serveru Novinky.cz nejviditelnější představitel Motoristů Filip Turek: „Ke kandidatuře do Sněmovny jsem přemlouván jak z pozice většiny mých voličů, tak z pozice odborníků, politiků a politologů…“ A podtrhl to politickou kartou nejvyšší: „Názor, že bych kandidovat měl, projevili například oba bývalí prezidenti.“
O tom, že je do sněmovny „velmi lákán svým okolím“, Filip Turek mluvil i loni v rozhovoru pro iDnes.cz. Tehdy ale ještě tvrdil, že „se mu moc nechce“, protože se zatím ani pořádně nerozkoukal v Evropském parlamentu.
Na jeho obranu lze uvést, že to může vyznívat jako pokus o vyjádření skromnosti, jakkoliv vykalkulovaný. A že zdaleka není první, kdo takto mluví. Navíc „přemluvit“ ho mohou i nejnovější průzkumy, z nichž páteční Median dokonce postavil Motoristy před SPD.
To ale namění nic na věci, že politický „leadership“ by v sobě měl skrývat i otevřené přiznání ambic: „Jsem tady, chci jít do toho. Chci vítězit a prosazovat vaše zájmy. A je to především mé vlastní rozhodnutí…“
Jenže někdy rozhoduje – nebo aspoň přemlouvá – strana. "Ano, Adama Vojtěcha jsme definitivně přemluvili k návratu. Do voleb půjde jako lídr v jižních Čechách, ještě ale musí projít všemi stranickými orgány. Ale předpokládejme, že to tak bude," prozradil taktéž před pár dny webu iRozhlas.cz druhý muž ANO Karel Havlíček.
No a do třetice, nelze nepřipomenout Miloše Zemana, který ještě v květnu 2008 bezelstně prohlašoval, že se o občanském sdružení vzniklém naoko na jeho podporu dozvěděl až ze svého oblíbeného teletextu: „Já jsem nikdy nedeklaroval úmysl vrátit se do politiky. Zdá se, že tento úmysl deklarují ti druzí, no ale na druhé straně jsem z teletextu nabyl dojmu, že to chce být nějaké přátelské sdružení, které se se mnou chce občas setkávat a to neodmítám.“
Nakonec neodmítl nejen občasné setkávání, ale ani Pražský hrad, kde seděl už za necelých pět let.
Pro korektnost je třeba připomenout, že „přemlouvací virus“ nakazil leckteré politiky i z dalších politických koutů. A že mnozí naopak zcela správně a sebevědomě mluví o svých vítězných ambicích. Protože jinak se vkrádá neodmyslitelná pochyba - dneska ho přemluvili ke kandidatuře, k čemu ho přemluví příště?
