Politická šachová partie v Džiddě: Mír bude Ukrajinu bolet, Trump nevyhraje, jen Putin ohlásí vítězství
Začátek byla katastrofa. Několik hodin předtím, než začalo úterní ukrajinsko-americké jednání o míru na Ukrajině v saúdskoarabské Džiddě, se rozhořela bitva dronů. Rusko jich vyslalo na Oděsu, Sumy, Cherson a Doněckou oblast 126, Ukrajinci poslali stovku až do Moskvy. Dokumentuje to podmínky, za kterých se jedná. Je jasné, že najít dohodu bude složité, výsledek bude nespravedlivý a vítězem nebude ani Donald Trump, jak možná doufá. Vítězství oznámí jen Putin, protože jakýkoli výsledek zapadne do jeho vražedného schématu.
Přesto šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak zhodnotil na svém Telegramu začátek jednání v konferenčním centru Hotelu Ritz Carlton v Džiddě jako „konstruktivní, pracujeme na spravedlivém a trvalém míru.“ Co by měl ale Jermak po katastrofální schůzce Trumpa a Volodymyra Zelenského v Bílém domě napsat? Musí být konstruktivní, protože jinak by se rozkol Ameriky a Ukrajiny dál prohluboval, a to by se rovnalo fatálnímu selhání.
Problémem schůzky v Džiddě i všech dalších jednání je přitom zásadní rozpor v názorech na to, jak míru na Ukrajině dosáhnout. Skutečnou spravedlnost chce pouze Ukrajina a část Evropy. Naopak mírová dohoda za podmínek, které si představují Trump a Putin, spravedlivá být nemůže a nebude. Navíc Amerika spěchá, protože Trumpův nesmyslný čtyřiadvacetihodinový termín pro ukončení války už dávno vypršel. Zatímco Putin si dává načas, protože jeho zlotřilé armády na frontách postupují. Čím déle válka trvá, tím pro Rusko lépe.
Cílem Ukrajiny během každého jednání, schůzka v Džiddě nebyla výjimkou, je zajistit územní celistvost a suverenitu země a bezpečnostní záruky pro budoucnost. Co z toho se může podařit?
Přes určitý optimismus pravděpodobně jen jediná věc, a to ještě není jisté. Pokud Evropa necukne a Trump se úplně nezblázní, bude mít Ukrajina suverenitu, ale pouze na území, které kontroluje. Územní celistvost země dnes neexistuje a nedá se předpokládat, že okupovaná území si Ukrajinci vezmou zpět silou. Lépe řečeno – nevypadá to na to. I když Kyjev nebude nikdy souhlasit s odtržením části svého území (dnes je to včetně Krymu kolem 20 procent), žádná mírová smlouva mu reálně návrat nezajistí.
Pro zajištění míru jsou ale podstatné bezpečnostní záruky. O tom se v Džiddě také jednalo. Amerika a Rusko je dát nechtějí. Tedy nevíme, jak by se to tyto velmoci chystaly udělat. Slovo a papíry na to nestačí. Zárukou bezpečnosti pro Ukrajinu by bylo členství v NATO nebo Evropské unii (ideálně obojí), ale to je v nedohlednu. Takový Orbán s tím nebude souhlasit. Další variantou je vyslání vojáků některých států Evropy na Ukrajinu, kde budou bránit příměří silou. Jak to je daleko, opět nevíme. Slyšeli jsme o tom hodně vzletných slov, ale k prosazení bezpečnostních záruk je potřeba na Ukrajinu vyslat bojové jednotky Západu, více tanků, letadel, děl s obrovskými zásobami munice, s odhodláním a s napěchovanými účty. Už se to děje? Kdy by to mohlo být? A donutí to Rusko ke skutečnému zastavení bojů? Připomeňme u toho, že nějaké jednotky OSN na to nestačí. Vždyť Rusko je členem Rady bezpečnosti OSN a cokoli může spolu s Čínou vetovat.
Americký vojenský stratég Edward Luttwak říká, že „nepříjemnou pravdou, která se často přehlíží, je, že k míru může dojít, když se všechny válčící strany vyčerpají nebo když jedna z nich rozhodujícím způsobem zvítězí… Válka přináší mír teprve poté, co projde vrcholnou fází násilí. Naděje na vojenský úspěch pohasnou, když se smír stane atraktivnější než další boj.“
Otázkou je, zda jsme po jednání v Džiddě už před touto vrcholnou fází.
V politice a diplomacii existuje fráze, která může mnohé naznačovat a současně neznamenat skoro nic – je to „vysílání signálů“. I po jednání vysokých představitelů Ukrajiny a Spojených států v Saúdské Arábii byly signály vyslány, ale reálný dlouhodobý mír je pořád daleko. Protože ani dohoda o příměří, ještě nemusí pro Ukrajince znamenat trvalý mír. Další kolo jednání proběhne na rusko-americké schůzce v Moskvě. A pak budou „vyslány další signály“. Mezitím na frontách nesmyslně umírají tisíce lidí.
