Mezinárodní řád se mění a Evropa se na jeho artikulaci zatím nepodílí
V přímém přenosu sledujeme, jak se dost možná mění fungování mezinárodního řádu založeného na konci Druhé světové války, jež byl zdůrazněn ve prospěch Západu rozpadem Východního bloku.
Každý den sledujeme, jak se nová americká administrativa čím dál více strefuje nejen do Evropy, ale i samotné Ukrajiny – zdá se, že se plánuje pragmatický mír, a to na úkor, jak Evropy, tak hlavně napadené Ukrajiny. Trump očividně při hledání řešení tří letého konfliktu na Ukrajině neřeší otázku spravedlnosti, ale jedná pouze s vidinou, co nejvýhodnějšího „dealu“ pro USA. Nám, Evropanům, se to možná nelíbí, ale prakticky s tím nic neuděláme. Tedy pokud…
Evropa se jednoduše musí zásadně transformovat a dostat se do pozice aktéra, jehož nejde obejít (jak se teď Trump s Putinem pokoušejí), nejde zastrašovat a hlavně aktéra, entitu, již ani nemá smysl vojensky napadnout. Pojďme seriózně převzít program MEGA (Make Europe Great Again): udělat Evropu ekonomicky a vojensky silnou se schopností prosazovat vlastní zájmy a pozicí, kdy ji ostatní aktéři budou poslouchat. K dosažení toho musíme zásadně zapracovat na základních prioritách.
Priority
1) Zvýšení obranné schopnosti – jednak po materiální stránce, jednak po lidské síle; vesměs však jde o násobné navýšení výdajů na obranu (2 % HDP již není adekvátní, ale naprosto nutný základ). Minimálně státy Východní Evropy by měly na obranu nahlížet tak jako by zde žádné spojenectví s USA nebylo. Nechci být pesimista a naštěstí ještě z Washingtonu nepřišel explicitní postoj, že nebude participovat na naší obraně. Nicméně současná Trumpova administrativa vypouští všelijaké signály, které jdou různě interpretovat, a to i tak, že se s podporou Východního křídla NATO příliš nepočítá. Příprava na nejhorší scénář je nejbezpečnější strategickou cestou!
2) Ekonomika. Evropa musí jaksi nastartovat svou ekonomiku, aby jednak byla konkurenceschopná, a hlavně byla schopná ufinancovat investice do obrany a relativně štědrého sociálního státu. Otázkou je, zda na tyto státní výdaje postačí pouze růst ekonomiky, anebo je nevyhnutelným řešením i zvýšení daní.
3) Energie. Evropa má významně dražší ceny energií oproti Americe, tudíž mají evropské firmy znatelně vyšší náklady oproti firmám v Americe. K zamyšlení tedy je, zda nepozastavit evropské snahy o dosažení uhlíkové neutrality (tedy zbavení se fosilních paliv) za cenu většího výkonu evropských firem. Klimatická změna je bezesporu obrovskou hrozbou a výzvou, se kterou se svět musí jaksi vypořádat. Ovšem, v současnosti, je prioritou, aby Evropa mohla světu konkurovat a zároveň disponovala (minimálně odstrašujícím) obranným arzenálem. Zásadní je, aby se Evropa – při odběru fosilních paliv – orientovala výhradně na zdroje mimo Rusko. Paradoxní totiž je strategie, kdy rétoricky i prakticky bojujeme s Ruskem, zatímco Rusku posíláme neskutečné sumy peněž za zemní plyn a ropu – od začátku války na Ukrajině zaplatily země EU za ropu, uhlí a zemní plyn Rusku přes 200 miliard EUR.
4) Evropská jednota. Sice Evropská unie projevuje základní shodu na tom, že Rusko napadlo Ukrajinu, čímž porušilo mezinárodní právo. Liší se však postoje, jak Ukrajině pomoci a hlavně, jaký postoj zaujmout vůči Rusku a Číně. Jedním řešením může být zrušení jednomyslnosti v oblasti zahraniční a obranné politiky, to se však zdá jako neprůchozí řešení, s kterým by musely souhlasit všechny členské státy. Proto je na čase zaujmout pragmatičtější postoj: jednoduše odstřihnout státy, kteří s evropskými státy nesdílí shodný přístup na tom, že je Rusko (i Čína) bezprostředním ohrožením naší bezpečnosti, vůči němuž je nutné přijmout tvrdé kroky (viz výše).
Podpora Ukrajiny
Realitou je, že za poslední roky byl Západ významným partnerem a podporovatelem Ukrajiny. Bezesporu nenechal Ukrajinu prohrát, ovšem nedovolil jí ani vyhrát, tzn. neumožnil jí maximalizovat její úsilí tak, aby dnes nemusela – v patové a částečně izolované pozici – příjímat mírové požadavky zjevně jí nevýhodné a nespravedlivé.
Způsobem, jak může Evropa ovlivnit pozici Ukrajiny při mírovém jednání a zajistit, aby se při jednání hledělo na hlas Evropy, je maximální a intenzivní zbraňová podpora Ukrajiny a minimálně odhodlání vyslat na Ukrajinu mírová vojska. Bez toho ponecháme osud Ukrajiny v rukou Trumpa a Putina.
V Evropě musíme změnit naše myšlení a nahlížení na fungování mezinárodní politiky, doby konferencí a diskusí o spravedlivých řešení patrně skončily, slovo začaly mít silácké výroky, činy a na prvním místě preference národních zájmu. Proto se musíme přizpůsobit, jelikož v současnosti opravdu nejsme v pozici, kdy svůj náhled na uspořádání a fungování světa dokážeme prosazovat. Buď dojde k uvědomění si jakési elementární evropské pýchy, kdy bude našim cílem být světovou velmocí s cílem formovat fungování světa, a to s přihlédnutím k našim hodnotám, anebo se staneme loutkami na hracím poli velmocí. V zásadě však nelze počítat s tím, že by jakákoliv z velmocí hleděla na naše zájmy a naši prosperitu.
