
Počet přihlášených patentů v Česku je na svém dně. Ale influencerů a podobných „celebrit“ máme nadbytek
Ta zpráva a k ní přiložená statistika se nečtou příliš dobře. Podle Úřadu průmyslového vlastnictví Češi v loňském roce v tuzemsku podali 463 žádostí o patentovou ochranu. Jedná se historicky o nejnižší počet od roku 1995, od kterého jsou tyto statistiky dostupné. Pokles čísel má hned několik vysvětlení a důvodů. Například ten, že mnozí vynálezci mají nižší povědomí o možnostech průmyslově-právní ochrany svých děl, ale je tu i rozšířená varianta, že výzkum a vývoj daného patentu probíhá v České republice, ale ten je pak přihlášen za našimi hranicemi. A profitují z toho „cizí“ firmy a ekonomiky sousedních zemí.
Ze statistik Úřadu průmyslového vlastnictví, z nichž zprávu o počtech patentů přinesl jako první server novinky.cz, vyplývá, že výrazný pokles přihlášek o patentní ochranu je v posledních letech patrný především u vysokých škol. Úřad loni udělil jen 380 národních patentů, nicméně například v roce 2016 jich bylo 781, tedy dvakrát tolik. To je tristní vizitka českého vysokého školství.
Mantrou velké části politického spektra už drahnou dobu je, že Česká republika musí být moderní ekonomikou postavenou na vzdělání, inovacích či výzkumu. Popíšou se o tom tuny papíru, proběhnou desítky konferencí či stejně chytrých přednášek a u toho vše skončí. Nakonec jsou vždy jen ve veřejném prostoru slyšet průmyslníci či exportéři, kteří křičí, jak je ničí vysoké ceny energií nebo jak brojí proti zvyšování minimální a zaručené mzdy. „Pokusy“ o inovace pak vesměs končí u toho, že velké podniky žádají o národní či evropské dotace na rádoby unikátní výrobní postupy, metody či zařízení, aby se zanedlouho ukázalo, že na tom nic moc inovativního není, že by si to ten podnik pořídil tak jako tak a že jen zkusil zatahat za cizí měšec. Samozřejmě čest skutečným výjimkám.
Vláda, opozice, politické strany, podniky, oborové svazy a další entity se pak mohou dohadovat, zda suma peněz, kterou na vědu a výzkum dává český stát a vedle něj i soukromý sektor, je dostačující či nikoliv. Problém je však někde jinde. Ono totiž je potřeba vědět, kam tyto prostředky míří. Jestli to jsou skutečné inovace, které by nás někam posunuly, nebo se jedná o zbytečně utracené prostředky, z nichž nic neplyne. Tedy kromě užitku a prospěchu jejich příjemců.
Z makroekonomických dat lze vydestilovat, jací jsou nebo obvykle bývají hlavní tahouni tuzemského HDP. Je to vesměs spotřeba domácností a export. Tedy, co tady sníme, vypijeme, spotřebujeme a co v našich výrobních linkách vyrobíme a vesměs připravíme k finalizaci pro firmy v zahraničí. My zde dokážeme velice dobře sečíst, kolik peněz nebo procent HDP vydává stát a firmy na inovace, vývoj a výzkum, ale pořádně nevíme, kolik tyto peníze ve finále přinesou hodnotu zpět do našeho finálního HDP. Možná nějací ekonomové to dokáží odhadnout či spočítat, ale nikde se o tom nemluví. Veřejnost o tom neví. Proto je pak velice snadné udělat rozhodnutí, že když je rozpočet v úzkých a není na důchody či sociální dávky, tak se sáhne právě na vědu či výzkum, které ostrouhají.
Řekl bych, že na tom svůj podíl i média. O úspěších vědců, vývojářů či obecně chytrých mozků se u nás píše málo. Nikdo o nich neví. Veřejnosti to pak přijde takové cizí a vzdálené. Přitom přístup by měl být opačný. Tito lidé by měli být celebrity a média by měla uhánět o rozhovory a články. Protože právě i díky těmto chytrým hlavám a jejich vynálezům se česká ekonomika posouvá (byť zatím jen hlemýždím tempem) dopředu. Naopak veřejný prostor a hlavně sociální sítě jsou zaplněny obsahem s brakovou cenou a nulovým obsahem. Servery jsou plné článků a videí jakýchsi influencerů či YouTuberů. Jistě, někteří možná umí udělat kvalitní a efektní video, umí prodat oděv, co mají na sobě nebo kolo, na kterém jezdí ale ve většině případů je obsah nula nula nic.
Nejhorší na tom je skutečnost, že se těmto „rádoby“ vtipným – ve skutečnosti však zcela prázdným - tvůrcům snaží přiblížit či připodobňovat i někteří čeští politici. Naší smůlou potom je, že řada z nich je zvolena, ale jejich myšlenková a vzdělanostní výbava je stejně prostá jako videa, která vytvářejí a prezentují.