První státní návštěva premiéra Babiše na Slovensku: S Robertem Ficem

První státní návštěva premiéra Babiše na Slovensku: S Robertem Ficem Zdroj: ČTK

Martin Bartkovský: Baco? Nakolik nám názorově srostou Babiš a Fico?

Martin Bartkovský

Doufám, že tímto editorialem končím pomyslnou trilogii na téma veřejná prezentace Andreje Babiše a Petra Fialy. Začalo to Babišovým útokem na Reflex, pokračovalo Fialovým útokem na novinářku Tománkovou z Primy a celé to teď o víkendu na tomtéž místě završil Babiš. A ukázal tři věci. Za prvé odvolávám babišizaci Petra ­Fialy, protože to, co teď předvedl šéf hnutí ANO, je premiérovi tak vzdálené, že se zhoršení politické kultury ze strany vlády opravdu bát nemusíme. Druhá věc je, že Babiš už úplně ztratil schopnost diskutovat s kýmkoli, kdo není z jeho vlastní strany. A třetí je ta, že začíná až příliš názorově srůstat s Robertem Ficem.

Politická „genialita“ Roberta Fica se každým týdnem ukazuje ve své dokonalé nahotě jak na vnitřním, tak na mezinárodním politickém boji. Ačkoli se stále cítí jako neohrožený lídr ambiciózní suverénní země, při pohledu zvenčí to vypadá, že je spíš „malým kormidelníkem“, který si nevšiml, že místo na kapitánském můstku už stojí po pás ve vodě a neřídí ani tu loď, která se potopila, protože v rukách drží místo kormidla utržený kohout z plynového potrubí.

Slovenský premiér ani ne rok po volbách vmanévroval Slovensko na diplomatickou mělčinu. Na mezinárodním poli se s ním nebaví už vůbec nikdo. V propagandistických hrátkách ho využívá jen Rusko, které mu ale na oplátku nenabídlo vůbec nic. Ani energie, ani páku na Ukrajince, ani dominantní postavení ve východním bloku, ani bezpečnostní záruky. Na domácím se mu pak pod rukama víc a víc rozpadá vládní koalice. Zdivočelí vládní poslanci za SNS Andreje Danka běhají po Rudém náměstí v Moskvě a na dálku vzkazují, že vyjmou Slovensko z NATO, protože v Rusku jim je líp. V českém mediálním prostoru navíc koluje drb, že na konci února by měl Donald Trump navštívit Bratislavu. Ani to ale nedává smysl. Trumpovi lidé rozposlali pozvánky na inauguraci pouze frakci Patriotů v Europarlamentu, kde Ficův SMER chybí. Podpora z USA tedy také zatím nedorazila, i když by Fico rád zprostředkovával mírová jednání mezi Trumpem a Putinem (s ignorancí potřeb a přání Ukrajiny). Jenže Slovensko je stále členem NATO, je stále na seznamu „nepřátel Ruska“, který vydal Kreml. A tak bez ohledu na kolaboraci vládních špiček s Putinovým režimem se jen těžko může vydávat za ­neutrální zemi. Z Trumpovy pozornosti také trochu mizí ­Orbán, kterého nyní zcela zastínily Giorgia Meloniová z Itálie a Alice Weidelová z Německa.

Ficovi tak zbývá Čína, která si ráda kus jeho země koupí. Problém je, že investice z komunistického ráje rozhodně nepřijdou zadarmo a Slovensko si na východní velmoci může velmi rychle vybudovat absolutní kritickou závislost tak, jak už se to pomalu děje v některých maďarských regionech či v zemích dále na východ. Proto je potřeba bedlivě sledovat, s čím v politice Roberta Fica souhlasí Andrej Babiš. Ten v posledních dnech a v rámci posledních vyjádření začíná se slovenským premiérem názorově srůstat. Hrozí nám tedy Baco? Jakýsi srůst Babiše a Fica?

Babiš je velmi kritický snad ke všem politikům ze Západu (možná s výjimkou přítele Macrona). Na adresu Roberta Fica se ale jakékoli kritiky zříká. Stejně tak má povinné mlčení naordinováno celé ANO, kde se nedozvíte, co si o cestě slovenského premiéra do Kremlu myslí kdokoli z jeho členů. Snad s výjimkou Radka Vondráčka, který coby předseda sněmovny do Ruska rád jezdil. S Ficem si Babiš notuje v kritice médií i opozice. Pomalu začíná vytahovat strašáka jménem George Soros. Zatímco Fico ho považuje za strůjce všeho zla na Slovensku, Babiš se k miliardáři a filantropovi s maďarským původem téměř nevyjadřoval. Tedy kromě roku 2017, kdy tu chtěl mít Sorosovu univerzitu a nabízel mu k tomu prostory Invalidovny. Nyní tvrdí, že na osobním setkání se Sorosem v Praze mu v roce 2011 „odmítl políbit prsten“. Sice nedává smysl, aby se jeden z nejbohatších lidí světa scházel v Česku s průměrným východoevropským agrobaronem a lákal ho ke spolupráci, ale budiž. Historka je to asi tak věrohodná, jako když Babiš popisoval, jak za ním po 20 letech dorazili nejmenovaní švýcarští spolužáci a půjčili mu milióny na nákup Agrofertu. Nebo jak tehdy v roce 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka… ale to je zas jiný příběh.

Stále zbývá více než osm měsíců do voleb a Andrej Babiš už tu podrývá u lidí víru v české demokratické instituce, připravuje si půdu pro „ukradené volby“, relativizuje schopnosti české obrany i naši ochotu pomáhat v mezinárodních organizacích, tvrdí, že nákupy a modernizace armády jsou k ničemu a že Rusko nezajímáme a on chce prostě stále mír. Trend, který takhle brzy nastolil, vůbec není hezký a je potřeba mít se před ním rozhodně na pozoru. Byznysově je Andrej Babiš (na rozdíl od politického podnikatele Fica) pevně ukotven v EU. Jenže co platí teď, nemusí platit zítra a o zájmy holdingu jde šéfovi hnutí ANO především. I když teď tvrdí, že má na prvním místě Českou republiku.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 04/2025Reflex 04/2025 | red