Hotel v německé Postupimi patřící k světoznámému berlínskému hotelu Adlon, který proslavila hvězdná historie i populární televizní seriál, otřásl německou politickou scénou a může mít i vliv na situaci na úrovni Evropské unie po letošních evropských volbách. Způsobilo to listopadové, zdánlivě nenápadné politické setkání v jeho zdech.
Vzestup Alternativy
Loňský rok byl dosavadním vrcholem pro německou pravicově protestní stranu – Alternativa pro Německo (AfD). Radikálně opoziční strana se svezla na odporu vůči nepříliš fungující levostředové „semaforové“ spolkové vládě a vsadila i na odmítání vojenské podpory Ukrajině či sankcí vůči Rusku. To jí vyneslo na druhé místo ve voličské popularitě, dokonce před kancléřovu sociální demokracii, a přineslo preference přesahující 20 procent. V téměř všech východoněmeckých spolkových zemích, kde je největší bašta Alternativy, je nyní AfD podle průzkumů vůbec nejsilnější stranou a někde už na zemské úrovni přesáhla i hranici 30 %.
Jenže na přelomu roku se na veřejnosti dostalo setkání v postupimském hotelu Adlonu. Na místě se shromáždilo několik ne úplně vrcholných, ale přesto vlivných politiků AfD a další představitelé protestního proudu. Na místě nechyběl asistent jedné z předsedkyň celoněmecké AfD Alice Weidelové nebo předseda klubu zemských poslanců AfD v Durynsku, kde je bašta nejradikálnějšího křídla Alternativy. Lesk akci měl dodat i Alexander von Bismarck, náležející k rodině bývalého německého kancléře.
Remigrace pro občany
Jako hlavního mluvčího si pozvali hosta z Rakouska – představitele krajně pravicového identitního hnutí Martina Sellnera. Právě jeho řeč vyvolala po odhalení utajeného setkání největší pozdvižení. Sellner je totiž velkým propagátorem principu tzv. remigrace – tedy odsunu osob s migračním původem z Evropy. Na akci proto byl prezentován jeho „masterplán“ na vyřešení migrace a záchranu Západu. Ten počítá s odsunem tří skupin obyvatel z Německa. Jde o žadatele o azyl, azylanty s právem pobytu v Německu, ale také o „neasimilované občany“. S těmi je podle Sellnera největší problém, protože už v Německu získali státní občanství.
Bez kebabu
Rakouský radikál jde ovšem dál než ostatní odpůrci migrace a aby zabránil údajně probíhající „výměně obyvatelstva“ chce lidi s migračním neevropským původem zbavit jejich občanských práv a odsunout je z Německa. Mělo to probíhat postupně v řádu desetiletí a s využitím tlaku speciálně pro „emigranty“ na míru ušitých zákonů. Na akci se třeba dostalo i na debatu, jak vytlačit z ulic německých měst „zahraniční restaurace“…
„Vzorový“ stát
Podle autora plánu by pomohlo vytvoření zvláštního státu někde v Severní Africe, kam by se takto mohlo odsunout až dva miliony lidí, kteří by zde měli možnost vzdělávání a sportu.
Plán na „vzorový stát“ vyvolává ovšem u většinu Němců historické paralely s nápadem nacistů, kteří v roce 1940 chtěli deportovat čtyři miliony Židů na ostrov Madagaskar v Indickém oceánu. Ostatně po odhalení obsahu postupimského setkání se v Německu začalo poukazovat i na další paralelu – fakž, že postupimský Adlon u jezera leží jen osm kilometrů od domu ve Wannsee, kde se v roce 1942 konala konference, kde nacisté odsouhlasili systematické zničení evropských Židů.
Tyhle symboly proto způsobily poměrně silnou vlnu odporu, když investigativní žurnalistická skupina Correktiv začala publikovat tajně natočená zjištění z akce v Adlonu. Účastníci schůzky odmítli obsah potvrdit, odpovídali vyhýbavě, nebo dokonce podali na novináře žalobu, s jejíž pomocí se snažili zabránit publikování některých tvrzení, která označili za nepravdivá.
Prchající voliči
V mnoha německých městech proběhly v reakci na odhalení z Adlonu desetitisícové demonstrace. Zintenzívnila se debata o možném zákazu Alternativy pro Německo, kterou už v několika spolkových zemích tajná služba označila za pravicově extremistickou. Přes 400 tisíc lidí podepsalo petici za rozpuštění Alternativy a AfD zároveň zaznamenala několikaprocentní pokles preferencí, které celoněmecky spadly zpátky pod 20 procent.
Naštvaná Marine
Nápady z Adlonu ovlivnily i vztahy protestních stran na evropské úrovni. Tvrdě proti AfD a jejímu nedistancování se od zmíněného setkání vystoupila například šéfka francouzské protestní strany Národní sdružení (RN) Marine Le Penová. Prohlásila dokonce, že si nedokáže za těchto podmínek představit po evropských volbách pokračování spolupráce s AfD v Evropském parlamentu. Obě strany tam totiž aktuálně sedí v jednom poslaneckém klubu Identita a demokracie (ID) i společně se zástupci české SPD. Le Penová se ovšem rozhodla kandidovat i počtvrté na francouzskou prezidentku a usiluje o to, aby její strana dostala umírněný a „normální“ nátěr, aby opět neskončila v druhém kole v módu „sama proti všem“. Vedení Alternativy se pokusilo rozpor s francouzskými partnery zatím neúspěšně zahladit a situace může ohrozit zamýšlený vzestup euroskeptiků v evropských volbách, kde míří až na pozici třetí nejsilnější síly v Evropském parlamentu.
