Masivní protesty zemědělců napříč celou EU vůči podobě Společné zemědělské politiky EU (SZP) slaví první drobné úspěchy. Pod jejich tlakem oznamuje jak Evropská komise, tak jednotliví ministři zemědělství členských států celou řadu změn, které mohou zemědělce alespoň částečně zbavit rostoucí byrokratické zátěže.
Důležitější jsou přitom zejména ústupky na úrovni EU, neboť ty by se měly dotknout všech zemědělských podnikatelů. Je ale třeba také přiznat, že jde o změny spíše kosmetické, jejichž cílem je spíše protestující zemědělce uklidnit než nastartovat žádoucí změnu SZP jako takové. Stejně tak je ale třeba se ptát, proč se opatření, která se v současné době ruší nebo se jejich účinnost odkládá, vůbec zaváděla, když je dnes možné je mávnutím politické vůle bez větších problémů změnit. Právě to ukazuje na potřebu systémových změn, což si ovšem vyžádá nějaký čas.
Jasné ale je, že nějaký systém a intenzita kontrol a evidencí v situaci, kdy zemědělci čerpají veřejné finanční prostředky z peněz daňových poplatníků, jsou nutné. Základní otázkou ale je, jak četné a jak složité mají být vyžadované povinnosti a koho se mají týkat. Ačkoli se přitom v souvislosti s ústupky zmiňuje zejména odklad povinnosti ponechat část půdy bez zemědělské produkce nebo snížení počtu kontrol z družicového sledování činností zemědělců, některé z plánovaných změn EU jsou ještě zásadnější. Takovým příkladem je avizované osvobození malých zemědělských podniků do 10 hektarů od kontroly podmíněnosti (dodržování povinností, na jejichž základě čerpají dotace), což se týká většiny všech zemědělců v EU. Z dalších změn pak lze jmenovat třeba zrušení povinnosti zemědělců vést záznamy o léčbě zvířat léčivými prostředky nebo zrušení povinnosti vést záznamy o využívání biologicky účinných látek při ochraně hospodářských rostlin. Uvedené změny nicméně patří mezi střednědobá a dlouhodobá opatření, k jejichž zavedení bude nutné změnit stávající platnou evropskou legislativu – a zemědělci se tak příslušných změn nedočkají hned.
Komise také ale navrhuje některá krátkodobá opatření, která se týkají povinností u nás známých pod zkratkou DZES (zásady dobrého zemědělského a environmentálního stavu). Mezi ně patří liberalizace podmínek podílu trvalých travních porostů či povinnosti trvalého vegetačního pokryvu polí jako prevence rizik eroze. A také snížení počtu kontrol ze zmiňovaného družicového systému o 50 procent, což by ovšem byl návrat do původního stavu před zavedením těchto kontrol. Tyto (a další) úpravy by přitom měly vstoupit v platnost ještě v první polovině letošního roku. Změny ohlásilo již také naše Ministerstvo zemědělství. Ty se týkají například počtu vyžadovaných dokladů pro pěstitele brambor, liberalizace podmínek při pěstování chmele, některých opatření v ekologickém zemědělství včetně zvýšení sazby dotací nebo zrušení evidence obalů od biologických materiálů v chovech hospodářských zvířat.
Na první pohled by se tak mohlo zdát, že protesty zemědělců byly v mezích možností v zásadě úspěšné, neboť navrhovaných ústupků je celá řada, včetně zde nezmiňované regulace exportu zemědělských komodit z Ukrajiny. Ve skutečnosti jde ale jen o velmi malý výsek povinností, které musí zemědělci dodržovat, neboť je (ne)přirozeně generuje evropský (i národní) systém zemědělských dotací. Ten navíc nevychází jen z často zmiňované Zelené dohody (Green Deal), ale z mnoha dalších veterinárních a rostlinolékařských zásad, jimiž se řídí produkce zemědělských surovin na území EU. To vše v praxi znamená, že s dosaženými ústupky zemědělci ve většině případů spokojeni nebudou, a nelze tak vyloučit další možné protesty. Pro všechny vhodnějším řešením by ale byly diskuse u jednacího stolu, zejména když je k tomu aktuálně politická vůle. Ta nemusí trvat dlouho, a to i přes očekávané změny ve složení Evropské komise i Evropského parlamentu.
Autor je agrární analytik
