Sobotní prezidentské a parlamentní volby na Tchaj-wanu mohou změnit poměry ve světě daleko více, než si dokáže mnoho lidí představit. Hlasování totiž probíhá přímo v epicentru boje o regionální vliv mezi USA a Čínou. Velkou noční můrou pro globální i ekonomickou bezpečnost by pak byl možný regionální konflikt, jehož středobodem by byl právě ostrov Tchaj-wan, který vyrábí většinu vyspělých mikročipů, nezbytných pro vše – od mobilů, přes počítače až po elektromobily. To by se mohlo rovnat hospodářskému tsunami. Přitom na rozdíl od minulých let tentokráte vsadila pekingská komunistická vláda na jiný způsob ovlivnění voleb. Odhaduje se ale, že opět neuspěje, protože většina Tchaj-wanců už dávno nechce sjednocení s Čínou.
Průzkumy (posledních 10 dní před volbami se ale žádné nesmí zveřejňovat) ukazují na poměrně vyrovnaný souboj vládní Demokratické pokrokové strany, za kterou na prezidenta kandiduje současný viceprezident William Lai a opoziční stranou Kuomintang, kterou zastupuje v prezidentských volbách Hou Yu-ih. Prvně jmenovaný politik je zastáncem suverenity Tchaj-wanu, ale nechce vyhlásit nezávislost, jak někdo (třeba Čína) tvrdí. Ten druhý by chtěl o něco lepší vztahy s Pekingem a také nechce vyhlásit samostatnost. Hlavní kandidáti především chtějí zachovat současné status quo. Z tohoto pohledu nejsou rozdíly mezi tchajwanskými stranami až tak velké, jak to vypadá. Důvod je jednoduchý – většina obyvatel se už dávno cítí být především Tchaj-wanci a Čína je pro ně cizí země, i když existují dávné společné kulturní kořeny.
V Pekingu se ale na věc dívají úplně jinak. Čína považuje Tchaj-wan za svoji odtrženou provincií a nic se na tom po desetiletí nemění. Pro tchajwanskou demokracii je proto v sázce toho ve volbách hodně, zejména když čínský prezident Si Ťin-pching pronesl zlověstný novoroční projev, v němž zdůraznil, že „sjednocení vlasti je historickou nevyhnutelností“. Zda tím myslí možné vojenské napadení ostrova není jasné. Ale po zkušenosti s Ruskem na Ukrajině nelze v dnešním světě vyloučit nic.
Velkou otázkou před volbami především bylo, jak čínská komunistická vláda zareaguje po nich, protože pokud by vyhrála vládní strana DPP, tak by to v případě prezidenta byl zisk třetího funkčního období za sebou, a to by bylo bezprecedentní. Ukázalo by to, že čínské výhružky na Tchajwance nefungují. U toho je nutné připomenout, že v posledním prezidentském klání v roce 2020 získala prezidentka Cchaj Jing-wen 57 procent v podobě rekordních 8,2 milionu hlasů. K nárůstu její velké popularity přispěl zejména velký šok, který na Tchaj-wanu vyvolala brutální reakce Pekingu na demokratické protesty v Hongkongu v roce 2019.
Volby jsou také součástí širšího geopolitického soupeření mezi Čínou a USA. Peking v posledních letech výrazně posiluje svou armádu pro případný konflikt v Jihočínském moři, i když čínští představitelé alespoň ve veřejných prohlášeních zdůrazňují, že vojenské možnosti jsou až poslední variantou, pokud by mírové sjednocení s Tchaj-wanem již nebylo možné. Sjednocení ale vůbec není ani na pořadu dne, ani na obzoru, a Peking proto obviňuje tchajwanskou vládu, že tlačí ostrov do „propasti katastrofy“.
Mnozí Tchajwanci jsou už z desítky let trvající verbální války mezi Pekingem a Tchaj-pejí ale otrávení. Sice hrozbu ze strany Číny nijak nepodceňují, ale zejména mladé generace více zajímají stagnující platy, nedostatek dostupného bydlení a u některých povolání mizivé kariérní vyhlídky. I to může volby ovlivnit.
Tak či tak se zdá, že čínské choutky na Tchaj-wanu opět nebudou o víkendových volbách ukojeny. Čínští představitelé tak budou dál pokračovat ve své nekompromisní politice vůči ostrovu a historie napjatých a chladných vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem bude pokračovat. Otázkou je, zda to dál vydrží bez války.
