Poslední dobou přibývá stížností na vlnu podvodných reklam, které zaplavují sociální sítě. Jedná se o reklamy zneužívající jména a identity známých osobností nebo značek, jako jsou politici, zpěváci, sportovci či firmy. Cílem je obvykle z lidí vylákat peníze slibem snadného zisku či investic. Přestože jde o zjevný nezákonný obsah, který by technologické firmy měly dle nedávno zavedených evropských pravidel DSA odstraňovat, zdá se, že je závadného obsahu na sítích v poslední době spíše více. A má to své důvody.
Nařízení Evropské unie o digitálních službách (DSA), které začalo platit letos na podzim, stanovuje poskytovatelům internetových služeb jako YouTube, Facebook či Instagram povinnost odstranit veškerý nezákonný obsah. Reklamy, na kterých osobnosti jako prezident Petr Pavel či šéf ČEZu Daniel Beneš bez svého vědomí a souhlasu lákají k zázračným investicím, které ve skutečnosti vůbec neexistují, do závadného obsahu nepochybně spadají. Bohužel, pachatele, kteří operují zpravidla ze zahraničí, nedokáže česká policie efektivně vypátrat a potrestat. Situaci bohužel nepomáhají ani technologické platformy, které k odstraňování podvodných reklam přistupují velmi váhavě.
Když dnes zkusíte některou z podvodných reklam, před kterými dokonce sám ČEZ či ČNB varují, sociální síti nahlásit jako závadný obsah, tak se vám dostane odpovědi, že o nezávadný obsah nejde. Podle technologických firem není v silách regulace obsahu podvodné reklamy v tomto množství rozlišit od reálných poctivých reklam, které si nemohou dovolit poškozovat. A když už platforma obsah smaže, tak jeho autoři vzápětí reklamu upraví a znovu na sítě vypustí. Nahlašování podvodných reklam má proto minimální dopad.
Ano, efektivně potírat závadný obsah rozhodně není snadný úkol, pro největší a nejbohatší technologické firmy světa ale nemůže jít o neřešitelný problém. Přece nemůžeme akceptovat jejich výmluvy, že „to nejde“. Je bláhové si myslet, že podvodné reklamy vymýtí pouze osvěta, jejíž argument zní „jakmile na to lidi podvodníkům přestanou skákat, tak ani jim se pak nevyplatí podvodné reklamy vypouštět do světa“.
Pojďme si na rovinu říct, proč jsou technologické platformy tak pasivní, a to i přesto, že jim hrozí pokuty od Evropské komise či úřadů jednotlivých členských států. Současná situace se jim prostě vyplácí. Inovovat prostředky pro potírání obsahu je nákladné. Navíc z podvodných reklam sociálním sítím také plynou nemalé finanční prostředky.
A právě pokuta se mi jeví jako jediný účinný nástroj, kterým lze technologické firmy přimět jednat, pokud Evropská komise či ČTÚ uzná, že skutečně pochybily. A mělo by jít o pokutu v takové výši, aby ji firmy pouze nezahrnuly do kolonky „náklady“, ale aby začaly situaci řešit.
Za porušení povinností dle DSA lze přitom uložit pokutu až do výše 6 % z celosvětového obratu poskytovatele digitálních služeb, u společností typu Meta či Google se tak jedná o astronomické částky. Pokud by se prokázalo, že tyto společnosti skutečně ve velkém odmítají mazat zjevně podvodné reklamy i přes nahlášení uživatelů, mohla by být poměrně vysoká pokuta uložena.
Autor je advokát právní kanceláře Kučera & Associates
