Dobrý den, vážení čtenáři, dovolte mi, abych se vám představil. Jsem Martin Bartkovský, a jak psal v minulém editorialu Viliam Buchert, od tohoto čísla se stávám novým šéfredaktorem. Na stránkách Reflexu už jsme se setkali, víc mě ale můžete znát z webu reflex.cz, našich podcastů nebo ze sociální sítě X (dříve Twitter). V redakci působím sedm let a s časopisem se tak velmi dobře známe. Nemusíte se obávat, že by přišel mladý kat, který má za úkol na následujících stránkách nemilosrdně sekat jednu rubriku za druhou a nahrazovat je novými. Viliam v redakci zůstává jako hlavní editor. Velmi mu děkuji za to, jak Reflex vedl a že se rozhodl mi s výrobou časopisu nadále pomáhat.
Beru jako obrovský závazek a zároveň privilegium, že se šéfredaktorem tradičního a takhle významného českého média stává zástupce novinářské generace, která se narodila na začátku 90. let. Je to významný a odvážný signál českému mediálnímu světu a já za něj i jménem svých spolužáků děkuji. Přicházím Reflex omladit a napevno konečně spojit jeho tištěnou a internetovou část. O to jsme se v uplynulých letech pokoušeli, teď je ale potřeba tento proces konečně dotáhnout do konce. Texty, které jste dřív nacházeli na těchto stránkách, se tak dočkají rozšíření a doplnění na našem webu a fungovat to bude i opačně. Papír i Digital konečně začnou žít v synergii, která pomůže oběma formám Reflexu.
A jaký bude Reflex pod mým vedením? Nezměním časopis ze dne na den. Je tu hodně interních věcí, které je potřeba zásadně překopat, ale které se budou navenek projevovat postupně. Chceme být ostří i drzí. Poskytovat platformu různým názorům a neuzavírat se před světem ve vlastní skořápce. Takový byl totiž Reflex na začátku a postupem času na to (i přes občasné křičení na mraky) sám zapomněl. Já osobně jsem na internetu velkým trnem v oku různým samozvaným spasitelům z antisystémové scény, ale rozhodně nepůjdeme na ruku vládním politikům. O tom ostatně svědčí i obálka a téma aktuálního čísla, kde popisujeme, jak vláda (ne)řeší problémy ve zdravotnictví, kdo je koho rukojmí a zda zalévání černých děr penězi něčemu pomáhá. Zadarmo to od nás ale nedostane ani opozice.
Pokud tyto řádky čte i někdo, kdo zná moje specifické reportování z veřejných akcí, mohu ho ubezpečit, že i to bude nadále pokračovat jak na sociálních sítích, tak webu reflex.cz. Nikdy jsem nebyl člověkem, co by tvořil věci pouze v redakci, „od stolu“, a rozhodně nemám v úmyslu se stát šéfredaktorem v nažehleném obleku, jenž ze své hermeticky uzavřené pracovny bude štěkat povely na ostatní. Budu dál chodit do terénu, reportovat a mluvit s lidmi. Věta, že „tohle bych jako šéfredaktor dělat neměl“, pro mě neexistuje. Nebudu pozici vykonávat tak, jak by se „mělo“, ale jak to cítím. Protože to jsem dělal (nejen) v novinařině vždycky. Se zvládnutím byrokracie v redakci mi bude pomáhat Ondřej Kopa, zkušený mediální profesionál, který se stal mým zástupcem.
Pro média tohle rozhodně nejsou jednoduché časy. Reputačně ani finančně. O to víc si vážím podpory, kterou Reflexu dlouhá léta dáváte. Mám v úmyslu vám ji poctivě oplácet kvalitním obsahem, který najdete na stránkách časopisu, na webu, v podcastových aplikacích i na sociálních sítích. Všude tam totiž Reflex je a bude dál. Výrazný, ostrý, drzý i férový. Snad se vám takový bude líbit. Já i celá redakce pro to uděláme maximum.
Text vyšel také jako editorial nového tištěného Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
