Když jsem četl, že pana Babiše osvobodil soud proto, že podvod s Hnízdem vědomě neplánoval, neboť chtěl Hnízdo nejprve dát dětem, aby se na něm cvičily v podnikání, a dotační trik ho napadl později neúmyslně, myslel jsem, že je to nějaká soudní legrace. Nebo že ta slova od soudu nechápu, že znamenají něco jiného, než znamenají. A hle, znamenají totéž, co znamenají. Jako kdyby Venca nabrousil sekyru, šel na dříví, a když potkal Pepana, změnil plán. Dříví nechal dřívím a neúmyslně Pepana umlátil tou sekyrou na dříví.
Takové případy, kdy pachatel předtím čin spáchat neplánoval, protože měl jiný plán, ale pak ho spáchal, protože se nachomýtla příležitost, se mi vždycky zdály podivné, třebaže nad slunce jasnější. Šel a ubil, šel a vyplnil podvodně blanket, žádal podvodem, jaképak další zkoumání? To by snad rozpletla raz dva i bába Dymáková z kupónové privatizace. Mýlil jsem se, jde vždy o jakési magické případy. Čím déle dlí ty kauzy v rukou orgánů a soudů, tím se jeví složitější a nejasnější, až jim už nerozumí vůbec nikdo, ani nejlepší právoznalci, natož bába Dymáková. Babišovo Hnízdo je právě znovu na začátku, kam ho vrátil vyšší soud, a bude absolvovat další, asi třináctileté kolo. Co si myslí stát o mozcích lidí, že jim ukazuje místo spravedlnosti takový bengál?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
