Blackout znamená výpadek elektřiny, selhání či poruchu přenosové soustavy. Hodnotový globální blackout může být v přeneseném slova smyslu selháním celosvětového společenství, poruchou základních hodnot lidské pospolitosti a vlastně i porážkou zdravého rozumu. O podobě současného světa rozhodují jednak uměle přeexponované emoce a pak také různé partikulární zájmy, které často hledí jen na sobecký profit úzkých skupin.
Svět zmítají obří dluhy, neradostné prognózy ohledně vody, potravin, energetických zdrojů, kvality životního prostředí atd. Pýcha pánů tvorstva přesto nemá hranice. To, co sledujeme nyní, je zárodek velmi nebezpečné destrukce. Je jím bezohledný konkurenční boj o převahu (ale de facto o přežití). V soubojích pragmatiků a fanatiků není pro snílky žádné místo. Moderní civilizace se teď utkává s barbarským použitím zákeřné síly. Svět už nikdy nebude stejným, jakým byl před loňskou ruskou agresí a před letošním 7. říjnem, kdy došlo k brutálnímu vraždění civilistů (včetně dětí!) v Izraeli.
Stejně tak se svět změnil ve 20. století po první i po druhé světové válce a také po studené válce. Bezpečnostní architektura světového společenství nyní v praxi neexistuje, respektive nefunguje. Bezmezná agrese některých skupin nám představuje bezohlednou podobu světa, který nemůže být (a také není) v rovnováze. Kdysi mocná (všemocná) Evropa prohrává nejen se sílící Asií. Limity evropských možností, jak ovlivnit svět, jsou naplněny. Afriku si již podmanily čínské půjčky a investice. Evropské metropole teď sledují mnohatisícové demonstrace na podporu Palestinců v Pásmu Gazy. Na těchto akcích nezaznívají požadavky na okamžité propuštění rukojmích a ani odsouzení zvěrstev Hamásu, ale o to hlasitější jsou výzvy k likvidaci státu Izrael. Protižidovský akcent jen zakrývá fakt, že jde o vyslovení odporu vůči celému Západu. 7. říjen 2023 je pokračováním útoků na newyorská dvojčata 11. září 2001. Tehdy skončil sen o bezpečné Americe, stejně jako letos padl sen o bezpečném Izraeli.
Podobností mezi těmito dvěma útoky je více. Obě dvě operace teroristů byly dlouhodobě plánovány. Obě akce měly vyděsit a šokovat veřejnost. Měly ambici zastrašit protivníka. Aktéři obou zrůdných útoků přijali roli mučedníků ve své „svaté válce“. Vyslali světu vzkaz, že odmítají naši civilizaci, náš způsob života, naše hodnoty. Peklo nám ukázalo svoji tvář. Tehdy před 22 lety i letos se spustila propaganda, která nám vnucuje obrácenou a zvrácenou interpretaci. Džihádisté z Al Káidy, Boko Haram či Islámského státu se stali inspirací pro palestinský Hamás či libanonský Hizballáh. Tichou podporu některých arabských států převedl šíitský Írán v otevřené výhružky Izraeli. Velmi často slyšíme nejen na propalestinských demonstracích věty o tom, že jde o boj za svobodu a uznání Palestiny. Copak je cestou ke svobodě vraždění nevinných lidí včetně dětí? Na tento způsob debaty nemůže přistoupit nejen Izrael, ale měl by ji rázně odmítnout i celý svět, který se nazývá civilizovaným. Gaunerům většinou roste s jídlem chuť. Zdrženlivou reakci vnímají jako slabost protivníka.
Dnešní příběh Izraele a Pásma Gazy není jedním z mnoha dalších lokálních konfliktů. Hamás vyhlásil válku i nám. Moc dobře ví, jak mocná jsou média, moc dobře ví, kolik jeho „bratrů“ žije po celé Evropě. Dvě mocné televize: katarská Al Džazíra a saudskoarabská Al Arabiya mají jinou verzi story. Palestinci (a vlastně i Hamásnici) jsou vykreslováni jako trpící oběti. O 7. říjnu se již nehovoří, stejně tak o unesených rukojmích. Zato jsou k vidění ruiny v severní části Gaza City, zranění a mrtví a v poslední době zejména protesty v evropských metropolích. Po celé západní Evropě fungují některé mešity jako kontaktní místa pro extremistické islamisty a podle toho působí na svoje „ovečky“ i někteří místní imámové.
Zpravodajské služby to v těchto zemích monitorují, ale to je zatím vše. Co bude dál? Metoda nastavení druhé tváře, když nás někdo uhodí, není v tomto případě na místě. Větší díl odpovědnosti by měla převzít Liga arabských států a hlavně OSN. V tom prvním případě si moc velké iluze nedělejme. Bohaté arabské státy to nijak řešit nehodlají. A OSN? Vždyť v Radě bezpečnosti sedí Rusko a Čína, obě země mají v regionu vlastní zájmy a krom toho jsou obě spojenci Íránu. Pokud zbytek světa přistoupí na palestinské vydírání a odvrátí se od Izraele, tak spouští další eskalaci napětí nejen na Blízkém východě. Vznik samostatného státu Palestina je možný a připouští jej i Izrael, ale to vše je možné jedině po porážce Hamásu a osvobození rukojmích. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Konec iluzí. Hodnotovému blackoutu jsme blíže, než jsme si dlouho mysleli. Ale všechno má svůj konec, a tak doufejme, že i to nenasytné zlo má někde svůj konec. Zlo je zlo a platí to i pro ta tolerovaná menší zla.
