Osobní doklady, pas, peníze i platební karty, klíče od domu a od auta, čelovku, multifunkční nůž, nejnutnější léky, nabitou powerbanku, počítač a telefon a k nim kabely, dva zápisníky, dvě plnicí pera (výjimečně ne s inkoustem, ale se zásobou bombiček), leukoplast, základní kosmetiku, dezinfekční kapesníky, láhev vody, dvě tyčinky s veganskými proteiny a vitamíny, náhradní spodní prádlo a ponožky. Naskládám to automaticky do batohu s integrovanou pláštěnkou, některé věci jako nůž nebo čelovku z něj ani nevytahuju, a jdu spát.
Preventivní rutina
V Charkově minulý měsíc jsem si ještě každý večer odnesla na zem do koridoru v chodbě bytu mezi dvojité dveře náhradní deku a polštář, to kdyby zase v noci probíhal raketový útok na město (utíkat do krytu v sousední ulici nemělo smysl, rakety vystřelené z Ruska, které je ani ne 40 kilometrů vzdálené, dopadly pokaždé během několika desítek vteřin, takže nestihnete ani vyjít ze dveří).
V Řecku pro změnu uložím předem do auta několik lahví pitné vody a jídlo pro psa, protože tady jsem většinou se svým psem. Už jsme tu spolu jen my dva (já a ani ne pětikilový naháč) přežili hurikán, zemětřesení i povodně.
Právě první hurikán před zhruba sedmi lety, kdy jsem se ocitla v přímém ohrožení života a jediné, co jsem mohla dělat, bylo čekat na místě (uvězněná se psem v autě kdesi na cestě, jež se změnila v dravou řeku) a doufat (modlit se), mne zastihl zcela nepřipravenou. Tenkrát jsem balila své evakuační zavazadlo až už jsem se ve zdraví a celá vrátila do jako zázrakem stojícího domu a bylo po všem. Ale několik nocí po hurikánu jsem ho stejně měla nachystané, i když předpověď už žádné ani slabé bouřky nehlásila. Nicméně pravdou je, že hurikán taky nebyl očekáván, najednou tu zkrátka byl, vyloupnul se z normální bouřky a šokoval i meteorology tak, že mu jméno dokázali dát až druhý den.
Takže ať už ve válce, nebo doma, kdykoliv se dá očekávat mimořádná událost, jež může ohrozit život, během pár minut preventivně a rutinně sbalím vše, co je nutné k tomu, abych byla schopná za pár vteřin opustit byt/dům/ulici/město/zemi.
Na odchodu/útěku ještě z vlastní zkušenosti doporučuji vypnout hlavním jističem přívod elektřiny. Raději obětujte trochu jídla v lednici, než abyste se jako já museli brodit ve vodě domem, v němž plavou lampičky a polštáře, vznáší se židle, svítí světla, jsou živé elektrické zásuvky a vy netušíte, kdy se to vyzkratuje…
Pro klid duše
Přijela jsem před pár dny do Řecka, kde mám dům, do sluncem zalitého dopoledne a pětadvaceti stupňů. Což je i na zdejší klima nezvyklá teplota pro listopad. Než jsem se na trhu, na němž místní farmáři prodávají své výpěstky a který tu probíhá každý týden, stihla přivítat se známými, byla jsem několikrát důrazně varována před bouří, jež nás následující den čeká. Navíc se očekávají i extrémní vlny na moři.
Řekové rádi přehánějí (proto je mám tak ráda, drama v každé větě) a tak jsem se dál radovala z teplého moře při koupání a pojídání čerstvých plodů kaki během psaní - přece jen jsem nepřijela na dovolenou, ale čerpám takzvaný homeoffice. Ale pak jsem si všimla, že i rybáři z nedaleké vsi vytahují své lodi na břeh. To mne znejistilo. Následné pročtení všech možných meteo aplikací varovalo, že zítřejší bouřka s přívalovými dešti asi vážně bude stát za to.
Nepatřím k takzvaným prepperům, tedy lidem, kteří se cíleně připravují na globální katastrofu, ať již jadernou, přírodní…, je to jedno, očekávají stejný průběh a tím je téměř vyhlazení lidstva a boj o holé přežití. Kdo je připraven, není nejen zaskočen, ale taky přežije. Nebo minimálně výrazně zvýší své šance na přežití.
Narozdíl od nich nemám doma v Praze ani tady v Řecku železnou zásobu trvanlivého jídla a vody, otopu, elektřiny, pohonných hmot či dokonce zbraní. Nevlastním kryt ani bunkr, nemám chemickým, vodním ani vzduchovým filtrem vybavený sklep či jiný úkryt. V tomto jsem fatalista, věřím, že pokud už by nastalo kataklyzma, buď budu na seznamu (píše ho Bůh nebo Vesmír nebo…?) těch, kdo mají přežít, či nikoliv a pak s tím nic nenadělám.
Ale samozřejmě tomu nepůjdu naproti. Proto jsem se naučila mít své evakuační zavazadlo. Tak trochu pro klid duše.
Chladnou hlavu
Když si večer před bouří nebo před možným raketovým útokem (který je v Charkově i jinde na východě Ukrajiny bohužel možný a pravděpodobný každý den i noc) sbalíte evakuační zavazadlo, v mém případě vyztužený voděodolný batoh, a nachystáte si klíčky od auta vedle postele spolu s oblečením, do kterého byste v případě nutnosti rychle vlezli, děsivé dunění pukajících skal, praskání lámajících se větví, hukot zuřícího moře i otřesy země vám připadají méně děsivé. Protože jste aspoň trochu připraveni.
Taky se vyplatí zachovat si chladnou hlavu. Pozor, neplést s cynismem. Co tím myslím? Přehrát si v hlavě všechny možné scénáře (většinou stejně nastane ten, který vás nenapadl, ale i tak to pomáhá). Proto jsem raději před bouří přeparkovala auto tak, aby na něj nemohl spadnout žádný vyvrácený strom nebo stožár, aby nestálo v nejnižším bodě a tedy ho nevzala voda, aby bylo alespoň částečně chráněno před přímými poryvy větru. Najít takové místo na členitém mořském pobřeží plném stromů, stožárů a padajících úlomků zvětralých skal není zrovna snadné, ale ani nemožné.
A protože měl být zároveň přívalový déšť, odnesla jsem do auta boty a k případnému rychlému odchodu nachystala zateplené gumové holiny - na tyto boty nedám už od onoho hurikánu dopustit. Sice nejsou elegantní, ale udrží vás v suchu a teple a taky vás ochrání před zraněními; nevěřili byste, co všechno a jakou silou sebou nese dravá voda povodní. Dokud to nezažijete, netušíte, jak snadno vám rozsekne nohu třeba obyčejná větvička nebo kamínek, o kusech rozvalin z domů, sklu a železu nemluvě.
Bouře opravdu přišla (stejně jako v Charkově rakety), lámala větve, keře, odnesla bójky, popelnice, židle… Zavazadlo jsem nepotřebovala, dům zůstal netknutý, po pár hodinách jsem znovu nahodila elektřinu a nikde nic nevyzkratovalo. V holinách jsem se šla odpoledne projít opatrně po tom, co zbylo z pláže; ještě několik hodin po bouři ji celou zalévaly vlny - běžně je tu moře hladké jako rybník.
Pro jistotu jsem si nechala evakuační zavazadlo sbalené i následující noc. V dálce byly stále vidět blesky a moře se odmítalo uklidnit. Člověk nikdy neví.
