Kdo se dnes večer podívá na výsledky utkání fotbalové Evropské ligy a nebude hledat jen výsledek obou pražských „S“, narazí také na politicky velmi aktuální jméno FK Karabach (někdy ve verzi Qarabağ FK). Fotbalisté pozoruhodného klubu, který se původně jmenoval Karabach Agdam, totiž hrají v tomto kole na hřišti slavného velkoklubu Bayer Leverkusen.
Na nedávné historii tohoto klubu i dalších fotbalových příbězích z regionu je přitom možné názorně ukázat a také i trochu vysvětlit, o co jde v letitém konfliktu mezi Armény a Azery v zakavkazském regionu, jehož jádrem je Karabach.
Jezdci z Agdamu
Když Karabach Agdam v roce 1993 poprvé získal titul v ázerbajdžánské lize, jeho fanoušci to ani příliš neslavili. V regionu totiž vrcholila tehdejší etapa ozbrojeného konfliktu mezi křesťanskými Armény a muslimskými Azery, jejichž řeč je podobná turečtině skoro jako čeština slovenštině. Hlavním jádrem sporu byl region, který se jmenoval Karabach (azersky Qarabağ). Většinu jeho obyvatel tvořili Arméni, ale Stalin ho při dělení etnicky složitého kavkazského regionu na svazové republiky Sovětského svazu ještě před druhou světovou válkou přiřkl jako autonomní republiku k Ázerbájdžánu. Arménům se to moc nelíbilo, ale v totalitním Svazu jim nezbylo nic jiného než poslechnout.
S přicházejícím rozpadem sovětské říše a drolením komunismu ale i tady ožila stará národnostní hnutí a Arméni v Náhorním Karabachu začali volat po samostatnosti i proto, že se báli života v budoucím nezávislém Ázerbájdžánu, kde už je nebude chránit „neutrální“ centrální moc z Moskvy. Zajímavým příznakem, že v oblasti přituhovalo, byl fakt, že jiný fotbalový „Karabach“, tentokrát arménský klub, se musel přesunout z ázerbajdžánské skupiny nižší sovětské ligy do arménské, protože panovala obava, že jeho zápasy v Ázerbájdžánu by v národnostně rozjitřené atmosféře mohly končit násilnostmi.
Alijev zasahuje
Samotné město Agdam, v němž sídlil námi sledovaný „ázerbajdžánský“ klub FK Karabach, sice kvůli sovětským hranicím nepatřilo přímo do autonomní Republiky Náhorní Karabach, ale těsně k ní přiléhalo. Když Arméni vojensky ovládli celý Karabach a zabrali i některé okolní oblasti, aby nově získaná území spojili se samotnou Arménií, rozhodli se, že z Agdamu učiní nárazníkové pásmo. Město dobyli, ale vlastně neosídlili. Při útoku všichni Azerové uprchli z obavy před etnickou čistkou a přesídlili do různých části Ázerbájdžánu.
Fotbalisté Karabachu Agdam přesídlili do Baku, hlavního města Ázerbájdžánu, a zůstali v první nejvyšší soutěži. Na zápasy jim chodili fandit hlavně karabašští uprchlíci, ale klub z počátku spíše přežíval. Dospěl až skoro k finančnímu bankrotu. Tomu ale zabránila intervence vlády, respektive prezidenta Alijeva a jeho rodiny. Ta zemi bohatou na ropu a plyn už přes třicet let plně ovládá. Vládnoucí rodina doporučila jednomu z největších turecko-ázerbajdžánských podnikatelů Abdolbari Gozalovi, aby jeho firma Azersun začala v roce 2001 Karabach Agdam sponzorovat a udělala z něj postupně výkladní skříň mezinárodní propagační akce. V jejím rámci Ázerbájdžán usiloval o podporu pro znovuzískání území Karabachu pod svou kontrolu.
FC Karabach Vídeň
Ázerbájdžánci mimochodem také v rámci této akce koupili rakouský třetiligový vídeňský klub Ottakring a přejmenovali ho na Karabach Vídeň s cílem rychle postoupit do nejvyšší rakouské soutěže a propagovat svou věc i tímhle způsobem. Tento rakouský plán zkrachoval, ale hlavní vlajkové lodi fotbalové propagandy se naopak rychle začalo dařit.
Jezdci, jak se týmu FK Karabach přezdívá, totiž nejen opakovaně opanovali ve svém exilu v Baku ázerbajdžánskou ligu, ale začali slavit úspěchy i v pohárové Evropě. Hráli skupiny evropských soutěží, včetně Ligy mistrů, a zavítali třeba i na věhlasné stadiony Chelsea, Arsenalu či Sevilly. Z českých klubů narazili například na Jablonec, Liberec i plzeňskou Viktorku, která je dvakrát vyřadila v předkole milionářské Ligy mistrů.
Arcach FC
Odlišně, ale vlastně také typicky pro situaci v regionu se odehrával příběh arménského fotbalového „proti-klubu“ Karabach FC. Tento nadále fungoval v hlavním městě nyní oficiálně nezávislého Náhorního Karabachu – Stěpanakertu, kterému Azeři říkají Chankendi. Odtrženou Republiku Náhorní Karabach ale nikdo mezinárodně neuznal, takže místní fotbalisté nemohli hrát mezinárodní zápasy ani vstoupit do federace UEFA. Na obou stranách arménského-karabašské hranice se sice snilo o sjednocení, ale to nechtěl dovolit ani tehdejší patron Arménů – Rusko.
Karabašský klub přesto „papírově“ přesídlil do Arménie, zaregistroval se ve městě Vajk v pohraničním regionu Zangezur a začal na stadionu v metropoli Jerevan opět hrát pod jménem Karabach FC arménskou nejvyšší ligu.
I klubová fotbalová historie ovšem odráží fakt, že Arménie je vůči bohatému Ázerbájdžánu ekonomicky mnohem slabší, což se odrazilo nejen ve vojenské síle, ale i ve sportovní oblasti. Fotbalové kluby v ní proto často rychle vznikají a zanikají podle toho, jak jsou na jejich fungování peníze. Když se navíc sen o spojení obou arménských států definitivně rozplynul, vrátil se klub nyní už pod jménem FC Arcach (arménské pojmenování pro Karabach) na čas do samostatné a mezinárodně neuznané karabašské ligy a tam dvakrát slavil titul.
Na mistrovství „světa“
Republika Arcach, na níž se separatistický Karabach přejmenoval, se navíc přihlásila do alternativní světové fotbalové federace CONIFA, která sdružuje neuznané státy a různá autonomistická a separatistická hnutí. Reprezentace neuznané republiky se přes intervence ázerbajdžánského fotbalového svazu účastnila mistrovsví světa CONIFA ve Švédsku v roce 2014. Arcach dokonce pořádal v roce 2019 mistrovství Evropy organizace CONIFA a skončil na něm pátý. Jen pro srovnání: Ázerbájdžán o rok později hostil část oficiálního mistrovství Evropy UEFA, včetně českého čtvrtfinále s Dánskem.
V roce 2020 Ázerbájdžán využil oslabení ruské pozice a dobyl řadu Armény do té doby držených oblastí. Ze svého pohledu také osvobodil město duchů, v které se mezi tím proměnil Agdam. Ázerbajdžánská vláda chce město obnovit a vrátit do něj uprchlíky. S nimi by se domů mohl vrátit i fotbalový FK Karabach (Agdam), ačkoli je otázkou, zda jeho sláva a dominance v ázerbajdžánském fotbalu budou fungovat i tady, na před třiceti lety opuštěném stadionu Imarat.
Navždy v exilu
Horší problémy musí řešit fotbalový Arcach. Skončila totiž nejen tamní liga, ale také celý stát. Rusové, zaneprázdnění dobrodružstvím na Ukrajině, přestali zřejmě po dohodě s Turky garantovat příměří. Za drahé peníze vyzbrojená ázerbajdžánská armáda Karabach nejprve dlouho blokovala a pak letos v září i rychle obsadila. Drtivá většina z karabašských Arménů svůj domov během několika dnů opustila a uprchla do Arménie. Poslední prezident Arcachu Samvel Šahramanian vydal výnos o ukončení aktivity všech místních orgánů ke konci roku 2023. V tragédii karabašských Arménů teď asi nikdo nemyslí na to, co bude s jejich fotbalovým klubem a zda fotbalový Arcach bude také nadále hrát v exilu jako jeho faktický jmenovec z druhé strany barikády.
V Arménii se teď spíše řeší, jak zabránit tomu, aby Ázerbájdžán nezabral další kusy arménského území, jako je Zangezur. Z dnešního pohledu se proto zdá, že fotbalový FC Arcach může nejlépe skončit jako slavné řecké „uprchlické“ kluby AEK Atény a PAOK Soluň, které po vyhnání Řeků z Konstantinopole (turecky Istanbulu) hrají v nových domovech už déle než sto let. Návrat Arménů do Karabachu dnes totiž vypadá jako dlouhodobě hodně málo pravděpodobný. Fotbalově tuto beznaděj vlastně nejlépe symbolizuje fakt, že zápas reprezentace Arcachu s Abcházií, v němž se má hrát o postup na další mistrovství světa CONIFA, byl odložen na neurčito…
