Heslo „už nebýt jako ovce“ bylo aktuální v době po druhé světové válce, kdy přeživší Židé zakládali svůj nový stát. Chtěli dát najevo, že příště už nebude žádný holocaust, žádné zabíjení.
Celá desetiletí byl obraz masové likvidace bezbranných Židů jejich noční můrou. Část židovských umělců se s tím pokoušela vypořádat v románech a filmech, kde naznačila, že to jde i jinak. Například Ital Primo Levi napsal slavnou knihu s názvem Kdy, když ne teď? (1984). Levi byl sám italský partyzán, kterého nakonec zatkli a odvezli do východoevropských koncentráků, odkud se složitě po válce dostával. V knize ukazuje fiktivní židovskou partyzánskou skupinu někde v běloruských lesích, která dělá sabotážní akce a složitě se dostává do Milána. Ve své hymně příznačně zpívají: Když ne já pro sebe, kdo tady bude pro mne? A když ne takto, jak? A když ne nyní, kdy?
Sám Primo Levi o této knize řekl: „Chtěl jsem napadnout klišé, které v Itálii dosud platí: Žid má krotkou povahu, je učenec, ponížený typ, který po staletí snášel pronásledování, aniž se kdy vzbouřil. Pokládal jsem za svou povinnost vzdát hold Židům, kteří v zoufalých podmínkách našli sílu klást odpor nacistům. Rok, který jsem strávil nad tímto románem, byl pro mne šťastný.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
