Víkendové řádění teroristů z hnutí Hamás v Izraeli vyvolalo ve špičkách Evropské unie i v Česku politické reakce, které poodhalují, jak se formuje naše zahraniční politika.
V pondělí odpoledne vydal eurokomisař pro rozšíření Olivér Varhelyi prohlášení, že všechny platby z rozvojového programu pro Palestince budou „okamžitě pozastaveny“. Od člena evropské vlády to bylo silné prohlášení už jenom proto, že zahraniční politiku EU má už desetiletí v držení západoevropská levice, která si veškeré zlo světa projektuje do Státu Izrael.
Kdosi to vtipně komentoval slovy, že to připomíná situaci, kdy za Marxovy proletáře, jako vyvolenou společenskou sílu změnit svět, si v domácí politice dosadila menšiny a v té zahraniční právě Palestince.
Možná i proto netrvalo přesvědčení ve špičkách EU o odstřihnutí od zahraniční pomoci víc než pět hodin. Evropská komise následně uvedla, že pouze „urychleně přezkoumá“, zda mnohamiliardová pomoc Palestincům nekončí v nákupech zbraní a střeliva. Tomu se říká dva kroky dopředu a jeden a půl vzad. Smutné je, že k „urychlenému přezkoumání“ byla třeba smrt stovek lidí, protože o neudržitelnosti evropského financování se mluví už řadu let.
To český ministr zahraničí Jan Lipavský překvapil, jak rychle navštívil Stát Izrael, kde se sešel s ministrem zahraničí a prezidentem. V izraelských médiích šlo přečíst hesla jako „přišli první na pomoc v roce 1948 i nyní“.
U Lipavského je to významné i proto, že Pirátská strana je ze všech parlamentních stran nejvíce protiizraelská. A to jak při hlasování v Evropském parlamentu, tak podpisováním různých petic. Například jak to udělal Ivan Bartoš, když v Plzni měla být výstava ke Dnům Jeruzaléma. Není to ovšem nic osobního, piráti v tomto jen klopýtají za politikou větší části evropského mainstreamu.
A pak je tu ještě jeden zajímavý moment. Ve zlomovým okamžicích, jako je krize v Izraeli a Gaze, vzniká okno příležitosti provést rychle dlouho odkládaná rozhodnutí. Takovým je například převedení českého velvyslanectví do hlavního města Státu Izrael Jeruzaléma. K tomuto kroku se česká strana odhodlává už celé roky, přičemž hlavním hybatelem byl expremiér Miloš Zeman. V tomto kontextu by šlo o gesto solidarity se státem, který se přes sedmdesát let brání vyhlazení. Bohužel jen my jsme zapomněli na tvrdou realitu, podobně jako při diskusích o napadení Ukrajiny.
Na tento požadavek reagoval ministr zahraničí Lipavský tvrzením, že v tuto chvíli nejsou pro přesun ambasády splněny základní podmínky. Podpořil ho i Petr Pavel slovy, že „v situaci, kdy je Izrael ve válečném stavu, není na místě debata o přesunu velvyslanectví“. Naopak premiér Petr Fiala kontroval na sociálních sítích tvrzením: „Osobně dlouhodobě podporuji přesun české ambasády do Jeruzalému. Jsem přesvědčen, že v současné době by to byl žádoucí krok.“
Jeden významný český diplomat Reflexu řekl, že prakticky všechny úkony nutné k přestěhování úřadu jsou už dnes udělány a zbývají jen detaily. Takže možná by to chtělo jediné: sladit českou zahraniční politiku.
