Při poslední protivládní demonstraci v Praze byl zadržen mladík, který měl na tričku nášivku s logem ruské vojenské Wagnerovy skupiny, která je ve světě nechvalně známá svojí bezohledností, mučením zajatců a vraždami. Policie oznámila, že muž je podezřelý „z trestného činu zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“. Bez ohledu na odporné wagnerovce, pochybuji o tom, jak takovou věc bude někdo dokazovat. Podle jedné nášivky? Podle nesmyslného názoru jednoho člověka? Takové zadržení je příkladem toho, že svobodné šíření názorů by se u nás mohlo ocitnout v ohrožení. Proč?
To, že má někdo scestné názory, jako ten pán s tou nášivkou, nebo dokonce lže, kudy chodí, ještě neznamená, že by neměl mít možnost své bludy svobodně šířit. Musíme u toho rozlišovat – pokud člověk skutečně vyzývá k násilí a reálně hrozí, že podobnou hrozbu hodlá vykonat, nebo hrubě uráží či napadá jinou osobu, ať se tomu věnují příslušné orgány. Máme i další zákony, které se podobným excesům věnují. Myslet si ale třeba, že šiřitel vražedné ruské imperialistické ideologie Vladimir Putin, je muž na svém místě, je sice názor hloupý a nebezpečný, ale nemá být trestný. Ani to, že nějaký pitomec má na tričku znaky ruské Wagnerovy skupiny, nemá být důvodem k zadržení. Co se vlastně změnilo?
Kdyby si někdo před dvěma lety postavil na pražském Václaváku či na brněnském náměstí Svobody stánek a v něm nabízel cokoli o wagnerovcích, nic by se mu nestalo. Ani by si ho téměř nikdo nevšiml. Přitom ti samí wagnerovci už léta zabíjeli lidi v mnoha zemích světa. Předtím jsme si to registrovali okrajově, dnes se za to zadržuje. Obecné pojetí svobody bychom ale ani v tomto případě neměli měnit například pod vlivem války na Ukrajině, přestože se tam odehrávají zvěrstva, která nemůžeme akceptovat. O co nejširší pojetí našich svobod musíme pořád pečovat, nemáme z nich ukrajovat.
Nenechme se u toho ani zatáhnout do diskusí že jsme permanentně v nějaké válce. Už delší dobu se hovoří o tom, že žijeme v éře kulturních válek. Opět – co se změnilo? Vždyť takové „války“ probíhají po staletí. Byly za středověku, v 19. století, pořád. Za válku se dnes vydávají vyhraněné diskuse kolem sexuality lidí, potratech, klimatické změně, či spory o genderové věci, i o tom, co napáchal kolonialismus, kapitalismus, komunismus. Někde se ptají, co dělat s rasismem, jinde co s různými závislostmi a vyjmenovat můžeme tolik problémů, že na ně nebude stačit ani půlka časopisu Reflex. Jenže slovo válka je v tomto případě nadnesené, je to nálepka, aby se spory ještě více vyhrotily a dostaly do povědomí lidí. Vždyť kontroverze, o kterých nemluví média a neprobublávají na sociálních sítích, jako kdyby neexistovaly. Ve skutečnosti je to v demokratických zemích naštěstí ještě pořád jenom menu různých pohledů a názorů, ne válka.
Západní společnost, ke které se počítáme, se totiž rozvinula do své demokratické podoby právě proto, že je založena na kritické svobodné diskusi. Nenechme si ji vzít a neomezujme ji. Svobodná společnost nemůže fungovat jen podle vnucených názorů většiny, ani nemá být na druhou stranu destruována postoji křičící menšiny. Když jedna strana zvítězí, už nebudeme mít svobodu.
Chápu, že někdo je přesvědčený, že má v něčem pravdu, ale to neznamená, že jiný člověk si nemůže myslet pravý opak. Otázce hledání pravdy se lidstvo věnuje od nepaměti, ale k nějaké jasné teorii, která by platila jako jediná, jsme se nedobrali. Ani nedobereme. Bez ohledu na to, zda tuto věc zkoumal Aristotelés, Tomáš Akvinský nebo Masaryk.
Ponechme proto co nejširší svobodu při šíření názorů, i když se nám některé z nich budou zdát za hranou.
Mimochodem, jeden z nejznámějších a dopodrobna rozebraných sporů o pravdu se v lidské historii odehrál při inkvizičním tribunálu s věhlasným toskánským astronomem, fyzikem a filozofem Galileo Galileem, kterému se říká i „otec vědy“. Zjednodušeně řečeno šlo tehdy o to, zda Země obíhá kolem Slunce (jak chtěl prokázat Galileo), nebo to bylo opačně (jak tvrdila katolická církev a Bible). Klečící Galileo před tribunálem držel 22. června 1633 řeč O odvolání bludů a měl pak říci okřídlenou větu A přece se točí! (Eppur si muove!). Jenže slavný vědec nic takového neřekl a všechny historky, které to měly dokazovat, se rovněž ukázaly jako nepravdivé. Ale říkat si o tom můžeme každý, co chceme. A myslet také každý co chce. Mělo by to tak zůstat i u ostatních věcí. Protože se „přece pořád točí“.
Text vyšel také jako úvodník nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
