Poslední summit G20 oslavil (perverzně spolu s Lavrovem) Gándhího, ducha nenásilí a vydal deklaraci, která v obecné rovině odsuzuje agresi a násilí mezi státy. Ruskou agresi má přímo před nosem, ale nahradila ji všeobecným „všechny státy by se měly zdržet použití síly pro územní zisky“. Toto couvání před Putinem je u nás dobře známé, říká se mu mnichovanství.
Od mnichovského diktátu uplyne zakrátko osmdesát pět let. Agrese velkých států proti těm menším nebyla tehdy a není ani dnes nic zastaralého. Od Mnichova, kdy se před Hitlerem skláněl bezmála celý Západ, změna k lepšímu přece jen nastala. Neplatí to ovšem pro summit G20. Ten hledí z Rusů vymámit odměnu. Až ji dostane, donese ji domů a už na jaře uvidí, že dostal jen pytel listí, zato Rusové že dostali jeho zemi.
„Mírové soužití“
Takové spekulace jako summit G20 má kdekdo. Jsou různé kalkulace, co s ruskou agresí na Ukrajině. Ukecat Putina? Čekat, až se Rusko zhroutí? Přidat se k Putinovi? Zůstat mimo a těžit z obou válečných stran? Nebo využít té války a strachu z ní v domácí politice k získání větší moci? Existují i další varianty „mírového soužití“. Všechny tyto postupy zvětší Putina na velikost obra.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
