Pro současnou politologii je příznačná nejen ztráta obecné orientace, ale také totální terminologický zmatek. Nepřítomnost silných projektů budoucnosti způsobuje, že čistě technicky vzato názvy rozlišných ideologií zůstávají, ale soubory idejí z nich dočista mizí anebo si libovolně vyměňují místa. Použití starého pojmosloví tak má spíše zavádějící než projasňující účinek.
Kdo je konzervativec?
Dnes už není možné mluvit o politice jako o soutěži pravice s levicí, jejich místa ruče zaujaly liberální pokrokářství a zpátečnický konzervatismus. Ty v moderním světě jakoby zápasí na život a na smrt. V pokřiveném zrcadle Putin a jeho druhové z komunistických nebo nacistických diktatur a taktéž jejich předchůdci Stalin, Hitler, Mao, a co jich bylo, jsou povinně vnímáni jako zarputilí konzervativci, zatímco ti, kteří nad nimi reálně zvítězili – Churchill, Reagan, Thatcherová nebo takový Boris Johnson –, byli asi kdo? Při dnešním nesmyslném rozkladu to byli nejspíš nenapravitelní liberálové.
Svět, kde jsou jevy špatně pojmenované a je nadobro ztracena schopnost jemného rozlišování, je jako temný hvozd. Kde byly solidní konzervativní strany, jsou na vzestupu různí „populisté“, aniž nám někdo srozumitelně vysvětlil, co to populismus vlastně je. Pod tímto jménem se v Evropě množí strany, jimž by se ještě včera říkalo pravicové. Jejich společenská základna všude utěšeně roste, zatímco strany klasické levice, socialisté a komunisté, se dostaly na okraj kompletního vymizení.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
