Každý tak nějak cítí, že sociální sítě dramaticky mění politiku. Nejde jen o Andreje Babiše, který na TikToku šaškuje s prasetem. Vzniká oprávněný dojem, že sítě jsou často nástrojem snadné manipulace.
Nástup sociálních sítí a IT aplikací do politiky doprovázel velký optimismus. Mluvilo se o dalším kroku k demokratizaci společnosti i o tom, že sociální sítě dají silný hlas slabším a umožní kvalitnější veřejnou diskusi, ale také větší kontrolu politiků ze strany občanů. Očekávala se rovněž zesílená svoboda projevu a silnější šíření liberálních myšlenek. A výsledek?
Na vlnách svobody
V první fázi se projevily schopnosti sociálních sítí sdružovat a mobilizovat opoziční síly v méně demokratických a autoritativních režimech. Na demonstrace se jimi svolávali účastníci protestů v Íránu v roce 2009, pro které se vžilo označení „první facebooková“ nebo „první twitterová“ revoluce. V roce 2011 sociální sítě pomohly vzepětí vlny větších protestů v Rusku, ale byly také komunikačním kanálem, který využili demonstranti v Tunisku i Egyptě při startu arabského jara proti tamním autokratickým vládcům.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
