Vypuknutí války na Ukrajině bylo pro Evropu budíčkem i v boji s informační hrozbou především ze strany Ruska. Bohužel se velmi často zapomíná na to, že vzniklé situace se snaží využít ve svůj prospěch Čína podle hesla „když se dva perou, třetí se směje“. Právě před ní by se měla mít Evropa na pozoru.
Velká část Evropy je bohužel stále slepá vůči tomu, jak Čína stupňuje svoje úsilí ovlivňovat politiku a veřejné mínění v EU. Peking dlouhodobě cílí propagandu na země Evropské unie. Cíl má naprosto zřejmý: podkopat transatlantickou jednotu a prosazovat pohled Pekingu na světové dění, jak nedávno upozorňovala v magazínu Politico Ivana Karásková, česká akademička, která radí místopředsedkyni Evropské komise Věře Jourové a dlouhodobě se zabývá právě problematikou čínské hrozby.
Bude stačit nová legislativa?
Podle ní také od roku 2019 čínský přístup k EU „přitvrzuje“, protože zesiluje přímou propagandu prostřednictvím takzvaných diplomatů vlčích válečníků. Nemenší problém představuje podle jejích slov i skryté financování think-tanků, akademických institucí a neziskových organizací.
Patrně nejznámějšími institucemi šířícími čínský vliv jsou tzv. Konfuciovy instituty. A země EU, zejména mimo východní Evropu, si rozsah těchto čínských operací plně neuvědomují nebo je prostě nechtějí vidět.
Evropská komise už nyní v reakci na to plánuje předložit návrh balíčku na obranu demokracie. Jedná se o návrh legislativy, která by přinutila organizace v celé EU zveřejnit, které vnější země je financují. Jinde na světě už při tom podobnou legislativu mají.
Spojené státy americké mají svůj zákon o registraci zahraničních agentů (FARA) a Austrálie zákon o transparentnosti systému zahraničního vlivu (FITSA). Evropský plán, o němž se předběžně mluví jako o legislativě o transparentnosti, je podle dosavadních dostupných informací definován úžeji. Evropský návrh by se zaměřoval spíše na organizace než na jednotlivce a počítal s nedefinovanou správní pokutou pro každého, kdo neuvede zdroj svých příjmů.
Sblížení dvou propagand
Když mluvíme o propagandě ze strany Číny, nemůžeme nyní nezmínit i podporu Rusku. Na první pohled může něco takového působit přinejmenším zvláštně. Peking prezentuje svoji pozici v ukrajinském konfliktu jako neutrální. Zájmy „říše středu“ jsou na prvním místě bez ohledu na to, co se děje, a nemusí být vždy ve shodě s těmi ruskými, viz např. země střední Asie.
Začíná se ale zároveň ukazovat, že čínská propaganda v mnohém přebírá z té ruské. Čína má totiž eminentní zájem na celkovém oslabení Západu, což vedlo k tomu, že po roce války na Ukrajině Čína přebrala z velké části ruskou rétoriku a využívá informace šířené státem vlastněnými médii jako součást své širší strategie k podkopání Západu, jak uvádí studie amerického think-tanku Alliance for Securing Democracy, která byla vydaná u příležitosti vypuknutí otevřeného konfliktu na Ukrajině a zkoumá šíření nepravdivých informací ze strany Ruska a Číny.
"Určitě došlo k proruské konvergenci a Čína od začátku války opakuje proruská témata a zároveň bagatelizuje ruské válečné zločiny a staví do popředí ruské hlasy," řekl nedávno pro rádio Svobodná Evropa Etienne Soula, výzkumný analytik této organizace a jeden z autorů zprávy. Jako jeden z projevů uvádí to, že v souvislosti s válkou na Ukrajině čínské zprávy neustále tvrdí, že země podporující Ukrajinu jsou pokrytecké a lhostejné vůči zbytku světa.
Pomocná ruka Rusku
O přebírání ruské rétoriky svědčí i skutečnost, že čínská média neužívají v souvislosti s válkou na Ukrajině slovo „invaze“, nýbrž terminologii Kremlu a označují ji jako „zvláštní vojenskou operaci“. Vedle toho čínská média pomáhala šíření nepravdivých informací a konspiračních teorií, které mají původ v ruských zdrojích.
Příkladem je tvrzení, že Spojené státy mají na Ukrajině laboratoře na biologické zbraně nebo že vraždění civilistů ruskými silami ve městě Buča bylo smyšlené. V případě zpráv popírajících ruské zločiny na civilistech je jejich šíření spíše doménou několika málo čínských, více konfrontačních diplomatů, tj. už zmiňovaných „vlčích válečníků“. Jinak se Čína oficiálně staví k ruským zvěrstvům spíše zdrženlivě.
Jak také zpráva poznamenává, přebírání ruských narativů čínských médií dalo Číně příležitost vzít si na paškál Spojené státy a jejich zahraniční politiku. V prvním roce války účty čínských diplomatických a státních médií na Twitteru zmiňovaly Spojené státy dvakrát častěji než Rusko, když zmiňovaly „válku“, a více se zaměřily na NATO, které před válkou nebylo běžným terčem čínských médií.
Zatímco v roce 2021 podle údajů sestavených ve studii čínská státní média zmínila „NATO“ ve více než 1200 tweetech, přičemž „rozšíření aliance“ bylo zahrnuto pouze v 52 tweetech, po ruské invazi vzrostla četnost výrazů „NATO“ a „rozšíření“ několikanásobně – o více než 540 procent, respektive 1700 procent.
USA vydělávají na válce a můžou i za covid, hlásí čínská propaganda
Peking také využívá zprávy související s Ukrajinou k tomu, aby vytvořil trhliny v transatlantických vazbách. Během minulého roku čínští diplomaté a státní média soustavně vykreslovali Spojené státy jako zemi, která na konfliktu vydělává, a zdůrazňovala útrapy, které údajně musely evropské země snášet ve prospěch USA. To zahrnovalo pravidelné zpravodajství o evropských protestech proti sankcím proti Rusku, přičemž sankce jsou vykreslovány jako řízené Spojenými státy.
Už zmiňované čínské opakované rozšiřování dezinformací o biolaboratořích na Ukrajině podporovaných Kremlem následuje po letité kampani čínských oficiálních zdrojů za šíření podobných nepravdivých tvrzení o amerických biovýzkumných laboratořích, které mají být odpovědné za vypuknutí viru covid-19.
Tyto dvě dezinformační kampaně se proto vzájemně posilují, přičemž čínské zdroje je občas dokonce výslovně spojují. Jedná se o další důkaz, že Čína je nejsilněji zapojena do témat souvisejících s Ukrajinou, která posilují její vlastní, již existující narativy.
Čínské sdělovací prostředky také v poslední době poskytovaly pravidelný prostor současným i bývalým komentátorům pracujícím pro ruská státní média. Jedním z nich byl např. bývalý známý britský krajně levicový politik George Galloway, který má svůj pořad na rádiu Sputnik a bývá pravidelným účastníkem RT a RT UK.
Nyní má své příspěvky i na čínské televizní stanici CGTN, která vysílá v angličtině a cílí především na západní publikum. Během války byl také opakovaně retweetován, citován a byly s ním rozhovory v čínských státních médiích.
Podobně to má i americký komentátor Lee Camp. Působil jako moderátor na dnes již neexistující RT America a za prvních 11 měsíců války byl retweetován čínskými státními médii a diplomaty téměř 60krát.
Toto podstatné zvýšení dosahu umožnilo prokremelským hlasům oslovit ještě širší globální publikum vzhledem k tomu, že stránky čínských státních médií mají na Facebooku přes jednu miliardu sledujících, což představuje zhruba desetinásobek celkového počtu sledujících stránek ruských státních médií.
Opomíjený a důležitý globální Jih
Peking se vedle toho pokouší oslabit západní demokracie a její spojence právě i apelem na tzv. globální jih, což jsou země v Asii, Africe, Blízkém východě i Latinské Americe, jejichž (nejen) ekonomický význam roste. Čína, ale také Rusko v posledním desetiletí značně investovaly do upevňování vlastních pozicí v těchto oblastech.
Na pozadí války na Ukrajině se zdá, že příběhy šířené ruskou, potažmo čínskou propagandou nacházejí na globálním Jihu úrodnou půdu. Průzkum Evropské rady pro zahraniční vztahy z konce února ukázal, že zatímco velká většina západních zemí podporuje Ukrajinu, dotázaní na celém globálním Jihu ve větší míře sympatizovali s údajnými křivdami Moskvy a byli podezřívaví vůči Západu.
Ostatně loňské hlasování např. o vyloučení Ruska z Rady pro lidská práva OSN ukazuje, že Západ má při získávání podpory jinde veliký problém. Celkový poměr hlasů totiž nevyzníval zdaleka jednoznačně: 93 členských zemí OSN bylo pro, 24 proti a 58 se zdrželo.
Pohled na mapu zemí dle hlasování svědčí více než výmluvně o tom, jak slabou má Západ pozici ve světě. Většina zemí v Africe či Asii se buďto zdržela, nebo hlasovala proti!
Rétorické krytí Kremlu
Jak to shrnuje citovaná studie, Čína poskytuje šířením vlastní propagandy rétorické krytí Kremlu, přestože se navenek tváří, že je neutrální zúčastněnou stranou. To vše by mělo spolu se schopností Číny využít svou vlastní globální vlivovou síť k podkopání Západu, zvláště na globálním Jihu, pro evropské země představovat důvod k vážným obavám.
Máme zde tedy čínskou propagandu a vzestup médií, nevládních organizací a think-tanků s čínským financováním, které šíří vliv Pekingu. Západ bohužel velmi pomalu reaguje i na čínskou hrozbu v informačním prostoru a vazby Pekingu na Rusko. To se musí změnit.
Evropa má před sebou obrovskou výzvu. Musí se jednak postavit šíření propagandy Číny v členských zemích EU a být schopná na ni účinně reagovat. Dále také musí bránit šíření čínského vlivu na globálním Jihu, jehož význam roste.
Možných způsobů, jak se aktivně bránit šíření ruského vlivu, se nabízí hned několik: Zvýšená pozornost by měla být věnovaná darům politickým stranám či organizacím působícím v Evropě, pocházejícím od mimoevropských sponzorů.
Příslib v tomto představuje právě vytvoření legislativního balíčku na ochranu demokracie, který nyní připravuje EK. Směrem navenek by měla být absolutní nutností jednak spolupráce s podobně smýšlejícími státy a podcenit nemůžeme ani prohlubování vztahů se třetími zeměmi v Asii, Africe i Latinské Americe.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
