Nakladatelé ve Velké Británii i jinde po světě upravují klasická díla tak, aby vyhovovala moderním požadavkům. Jde o mazání literární historie? A chystají se podobné aktivity i v Česku?
Kniha Karlík a továrna na čokoládu, napsaná Roaldem Dahlem a publikovaná roku 1964, je klasikou anglosaské dětské literatury. Znepokojivý příběh o návštěvě Karlíka Bucketa a dalších dětí v továrně podivného pana Wonky se dočkal řady zpracování, včetně celovečerního filmu. O Dahlove knize je však v poslední době slyšet z jiných důvodů. Významné nakladatelství Puffin oznámilo záměr vydat Karlíka a továrnu na čokoládu v upravené verzi, která bude respektovat jemnocit současných čtenářů, dětí zejména. Jedno z dětí, které Wonkovu továrnu navštíví, tak už není „děsně tlusté“, ale „enormní“, v knize vystupující paní Prevítová není „ošklivá“ a další postava není „tlustá jako bečka“. Nakladatelství Puffin redakční zásahy do Dahlova textu odůvodnilo snahou o „větší inkluzivitu“. Jenže celkově je v novém vydání knihy Karlík a továrna na čokoládu asi dvě stě změn, což už je pořádný zásah do literárního díla.
BEZ ŽIDŮ I CIKÁNŮ
Dahlova kniha je v anglosaském prostředí po desetiletí velmi populární, a záměr nakladatelství Puffin tak vyvolal širokou a částečně velmi negativní odezvu. Britský konzervativní premiér Rishi Sunak se nechal slyšet, že „není dobré zahrávat si se slovy“, spisovatel Salman Rushdie zase napsal, že „Dahl nebyl žádný anděl, ale tato cenzura je absurdní“. Rushdieho zmínka o andělech přitom zjevně připomíná fakt, že o rasistických a antisemitských motivech v díle Roalda Dahla se debatovalo již dávno před aktuální kauzou Karlík. Dahl také není jediný z ikonických britských autorů, jejichž díla dostala nedávno korektní kabát. Nakladatelství Harper Collins například hodlá v dalších vydáních detektivek Agathy Christie vyřadit „urážlivé výrazy jako negr, Žid či Cikán“.
DRZÁ PŘEDSTAVA
Přepisování – respektive korektní uhlazování populárních textů – je další kolo kulturní války, která už roky zuří ve veřejné krajině kolektivního Západu. Obhájci textových zásahů do starší literatury argumentují, že k tomu docházelo vždy. Velké romány i konzumní brak vycházely v upravených, zhuštěných či „vyčištěných“ podobách, ostatně i klíčový text celé západní civilizace, tedy bible, je výsledkem staletí redakčních úprav a přepisů. Odkazy na dávnou i mladší historii však zní poněkud dutě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
