Kritický nedostatek míst na středních školách a gymnáziích nám odhaluje neschopnost státu a samospráv zajisti základní služby občanům. Ale nejen to. Ukazuje také, kudy by chtěla naše společnost vykročit, kdyby mohla.
Zní to jako špatný vtip. Narodí se hodně dětí. A nejdřív není místo ve školkách, potom na základkách a teď i na gymnáziích. Stát se tváří překvapeně, co že se to děje, tohle se ještě nikdy nestalo a už je to tu zas. Rodiče jsou vystresovaní, děti jsou vystresované. Řada nadaných studentů se na všeobecně zaměřenou střední školu nedostane. Mnozí patnáctiletí ještě netuší, čím by se chtěli v životě živit. Se všeobecným vzděláním by tohle rozhodnutí mohli odložit na později. A rozhodnout se lépe. Těžko říct, jestli je to dílem intuice, nebo prosté náhody, ale vysoký zájem o všeobecné vzdělání je sebezáchovný pud této generace. Stejně jako oni teď neví, co by chtěli dělat za práci, nikdo neví, jak vůbec bude trh práce v jejich dospělosti vypadat. S rostoucí digitalizací a robotizací, s využíváním umělé inteligence pravděpodobně zanikne dost profesí, které dnes známe. A jiné, které ještě neznáme, vzniknou.
Logicky to nejdříve budou ty nejméně kvalifikované profese, kde se co nejdříve vyplatí nahradit levnou lidskou pracovní sílu ještě levnější, robotickou. Proto by si zasloužili vykrákat za uši všichni rozumbradové ze svazů průmyslu, podnikatelů, z fabrik, zkrátka všichni, kdož mudrují nad tím, že děti dnes nechtějí na učiliště a v tuzemských montovnách se pak špatně shánějí dělníci. Takhle se moderní ekonomika opravdu nebuduje.
Klíčovým předpokladem pro uplatnění na budoucím trhu práce bude vysoká adaptabilita, schopnost měnit obory, schopnost učit se, přemýšlet a vymýšlet, uživatelsky ovládat rozličné technologie, mít otevřenou mysl a umět jít s dobou. Ať se nám to líbí nebo ne, spějeme do světa tzv. měkkých dovedností. Lidé s konkrétní specializací budou samozřejmě potřeba vždycky, jen není vůbec jisté, jestli to bude stále ta specializace, kterou vystudovali.
Nějak podvědomě si to uvědomují dnešní děti a podle toho volí svou další cestu vzděláním. Bohužel si to neuvědomuje stát a příslušné úřady. Svojí laxností a neschopností situaci řešit ničí jak budoucnost této země, tak i životy lidí, kteří kvůli tomu přicházejí o své šance.
