Pavel Páral: Dva životy inflace aneb Zdražování zpomalilo, ale vyhráno není ani náhodou

Jde jen o to, že s prudkým zvyšováním cen je v tuto chvíli konec, přestože z meziročního ukazatele stále vyplývá, že je o patnáct procent dráže než loni ve stejnou dobu. K pochopení je třeba přestat se otáčet k minulým cenám a podívat se dopředu. K tomu je užitečným ukazatelem meziměsíční inflace. Ta ukazuje, že mezi únorem a březnem narostly ceny jen o 0,1 procenta. Kdyby to tak bylo i v dalších měsících, byla by meziroční inflace příští rok v březnu na 1,2 procenta. Jenže nebude. To, že je líp, ještě neznamená, že už bude dobře. Zatím k takovému optimismu nejsou vidět nějaké zvláštní důvody. Spíše se množí příznaky, že by to mohlo být i naopak.

Dočasná úleva

Spotřebitelský koš, podle něhož se inflace počítá, totiž zahrnuje stovky položek, jejichž cena se vyvíjí velmi různě. Některé zdražují, jiné zlevňují a další se cenově nehnou. Mají také různou váhu, protože za ně utrácíme různý díl našich příjmů. Po sečtení pohybů těchto položek nahoru a zase dolů dostaneme celkovou inflaci. A když zboží, které má velkou váhu, jako jsou třeba energie a pohonné hmoty, výrazně zlevňuje, dokáže z velké části z inflace vymazat třeba zdražení potravin či automobilů. Je to prostě taková variace na starý vtip, podle něhož za socialismu žádná inflace nebyla, protože sice zdražilo pivo a maso, ale zlevnily lokomotivy.