Co se stane v Bruselu, rozlije se po Evropě a u nás vyvolá často remcání a občas i pokus o opožděný protivýpad některého z tuzemských ministrů.
Brusel je cosi jako bájné a zakleté místo, do jehož područí jsme se vlastním přáním dostali a teď nevíme, co s tím. Chápeme, že je dobře, že do EU patříme, využíváme hojně všeho (tedy hlavně peníze), co je nám nabízeno, ale nelíbí se nám direktivy a nařízení, jež k nám spolu s pomocí chodí.
Brusel je tam. Kdesi. Brusel jsou Oni. Vytvořili jsme si mentální i jazykový odstup, postavili se mimo a dolů, do naší tradiční pozice utiskovaných brblalů, kteří trpně snášejí svůj těžký osud, o němž rozhoduje armáda jakýchsi eurolidí.
Ukradení europoslanci
A já v tom Bruselu teď jsem a není to temné místo ani ráj na zemi.
Samotná centrála EU je byrokratický moloch, nekonečné zástupy úředníků, jejich kostýmy a obleky splývají s lesklými, chladnými budovami EU. Tohle soukolí doplňují stovky nejen evropských odborníků na kdeco, kteří radí těm, jež jsme my zvolili, aby nás tu zastupovali, hájili zájmy naše a naší země. Tady se každý den formuje budoucnost kontinentu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
