Se státními svátky je obtíž. Na jednu stranu je nelze jednoduše zavrhnout jako přežitou veteš. Ukazují totiž, k jakým hodnotám a k jakým velkým vyprávěním se národní společenství hlásí. Na druhou stranu – vzhledem k vnitřní pluralitě soudobých národů – nemusí být jednoduché najít takové sjednocující momenty, které ztělesňují stejné vnímání státu a jeho historie většinovými proudy společnosti.
Přidáme-li k tomu situaci českého národa, kdy během jednoho lidského života dochází i k několika velkým společenským předělům, nelze se divit, že jsme ohledně našich státních svátků tak rozpačití. Vždyť ještě odcházející generace osmdesáti- a devadesátiletých žila ve třech, či dokonce čtyřech režimech s naprosto odlišným ideovým základem, a tedy i státními svátky a oněmi velkými vyprávěními.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
