Sobotní mohutná demonstrace na pražském Václavském náměstí pokračuje nekonečnou hádkou, kdo je a kdo není ruským švábem a kdo je a kdo není demokratem. Na pozadí toho se vytrácí podstata celého sporu – dokáže si Česká republika zabezpečit v zimě dostatek plynu a ropy a budou jejich ceny (společně s elektřinou) takové, abychom to všichni dokázali důstojně přežít? A dělá v tom vláda Petra Fialy dostatečné a důsledné kroky, aby situaci zvrátila? Ať si ale položíme jakoukoli otázku, rozvášněná česká společnost na ni dá rozporuplnou odpověď. Na to můžeme šeredně doplatit.
Nejdříve jedno varování. Je nesmyslné označovat všechny kritiky vlády, kteří se sešli na Václavském náměstí za proruské síly, podporovatele válečného štváče Putina či dokonce za fašisty. Jistě byli v sobotu na legendárním Václaváku i lidé, kteří putinovské Rusko v jeho agresivní politice podporují, určitě se tam nacházeli i neofašisté, pseudonáckové nebo zatuchlí bolševici. Byli tam ale i lidé, kteří se prostě jenom bojí, co bude dál. Kteří nevěří tomu, že stávající kabinet řeší situaci dobře. Naštěstí máme demokracii a občané mohou vyjádřit své názory, ať jsou sebepodivnější. Ale házet všechny demonstranty do ruského pytle, jak to někdo dělá, je absurdní. Být totiž proti vládě (jakékoli!) není extrémismus. Navíc demonstrace proběhla spořádaně, jak je pro Čechy většinou typické. V jiných zemích by létaly dlažební kostky a sypaly by se výlohy.
Nepochopitelné ale je, pokud někdo skutečně podporuje Putina, bez ohledu na to, jakou vládu máme. Fakt někdo netuší, jaké byly důsledky února 1948 či srpna 1968, kdy pak naši politici dlouhá léta tancovali podle ruských not? Skutečně chce někdo ty děsivé roky nesvobody někdy zopakovat? V tom případě je hlupák a jde proti českým národním zájmům.
Když už jsme u těch zájmů, podívejme se, k čemu po sobotní demonstraci probíhá nejvzrušenější (porno už asi lidi netáhne) debata. Šlo o vyjádření premiéra Fialy, který podle jeho kritiků prý řekl, že na Václaváku byli proruští demonstranti. A jak mnozí dodávají, označil všechny za podporovatele Putina. Jenže Fiala to řekl trochu jinak. Zde jeho citace ze soboty: „Je jasné, že ruská propaganda a dezinformační kampaně se objevují na našem území opakovaně a někdo jim prostě podléhá… Interpretace událostí, které jsem já měl zatím možnost vidět, ukazují na silně proruské postoje, a podle mě to neodpovídá tomu, co jsou zájmy České republiky a našich občanů.“ Předseda vlády říká „někdo“ a nějak si demonstraci sám interpretoval (třeba nesprávně). Byl z toho ale vyvozen jednoznačný závěr – i Fiala je zločinec. Jenže jeho věty mohou mít i jiný výklad. Pravdu máme přece každý svoji, každý jinak chápeme to, co někdo říká. Nebo ne?
Já jsem si sobotu interpretoval tak, že některé požadavky demonstrantů jsou oprávněné, ale obhajovat Putina je skutečná zrada. A že současně Fiala hájí svůj svět, který to vidí jinak. To je normální. Méně normální je, že vládní strany mnohé domácí problémy svádějí na válku na Ukrajině a Putina. Tento kremelský mužik určitě může za mnoho problémů, ale nesnáze s energiemi existují i v důsledku evropského odklonu od jaderné energie, od příliš rychlého a mohutného prosazování Green Dealu, od předražených emisních povolenek atd. To začalo dávno před ukrajinskou válkou. Evropa včetně Česka dělala nesprávná rozhodnutí, nechala se zaskočit a teď hasí požár. Tak Putin do ohně ještě přilil benzín.
Co dál?
Demonstrace na Václavském náměstí ale poukázala i další důležité věci.
Jednou z nich je naprostá fragmentace protivládních sil. Je zde silný babišovský tábor, přívrženci okamurovské SPD, nejrůznější malé strany levé i pravé, extrémisté, populisté, blouznivci, bývalé parlamentní strany jako ČSSD a KSČM, ale i lidé vzývající demokracii, kteří jsou ovšem myšlenkově hodně daleko od stran vládnoucí pětikoalice. Je to politický Molotovův koktejl, který zatím nevybuchuje a těžko najde společnou řeč. Kdyby protivládní tábor společnou řeč náhodou našel, dovolím si tvrdit, že nás čekají těžké časy nestability a chaosu. Důvod? Nefungovalo by to.
Uvidíme, jak se bude ekonomická situace vyvíjet a jak vysoké ceny změní finanční a sociální stabilitu. Česká republika by ale potřebovala alespoň na rok přesný opak toho, co se právě děje. Potřebovali bychom, aby hlavní vládní a opoziční síly vykouřily společně fajfku míru a dohodly „dočasné příměří“, abychom mohli vyřešit vážné hospodářské a sociální problémy. Permanentní napětí v Česku totiž skutečně nahrává našim nepřátelům a soupeřům, protože nás to vyčerpává a oslabuje. A takové Česko (proto nechápu volání po vystoupení z NATO a EU) by pak bylo lehkou kořistí. Že přeháním? Ne, jen někdy čtu knihy o historii.
