Licoměrný člověk je pokrytecký, neupřímný, falešný a lživý. Bývá mistrem přetvářky. Je mu vlastní obojakost a rozpor mezi skutečnými a předstíranými cíli a hodnotami. Je vypočítavý. Pokrytectví je popsáno již v Bibli ve starozákonní Knize žalmů a mnohem častěji v Novém zákoně. Popis licoměrnosti používal z evangelistů nejvíce sv. Matouš. Dle jeho slov Ježíš Kristus pranýřoval nejenom skrývání zlých úmyslů, ale také na odiv stavěnou zbožnost, která však nebyla skutečnou vírou v Boha.
Rozpory slov a činů jsou licoměrnou normou, samotný pojem pokrytectví pochází z řeckého slova hypokrites (herec). Pokrytec předstírá, hraje v nasazené masce, aby mátl svoje okolí i oběti svých intrik. Lže ve svůj prospěch. Všechno je jenom jako. Bez studu například prezentuje cynickou lichvu jako údajnou pomoc potřebnému. Vojenský vpád do sousední země je licoměrníkem (agresorem) označován za akt ochrany menšin před údajnými fašisty. Dějiny lidstva jsou dějinami mnoha lživých a falešných licoměrností. Získávají větší prostor vždy tam, kde jsou ostatní lhostejní, pohodlní a bojácní, anebo žijí v permanentním strachu, obavách a rezignaci.
Licoměrný člověk rád páchá okázalé dobré skutky (nejraději skrytě z veřejných zdrojů). Vytváří si tím image dobrodince. Ve skutečnosti si jen otevírá prostor pro další manipulace a ovládání svého okolí. Kupuje si tzv. odpustky. Špatné svědomí ho netíží. Neuvažuje o něm. Žije podle hesel: ber, dokud dávají, z cizího krev neteče, slibem nezarmoutíš a účel světí prostředky. Jeho pýcha bývá bezmezná, i když ji často dokáže rafinovaně skrývat, nazývá ji třeba zdravým sebevědomím či hrdostí. Jeho „laskavá tvář“ bývá jen součástí taktiky, jak ostatní obelstít. Jeho skutečná podoba se pak odhalí v intimitě soukromí, když má pocit, že jsou on-line kamery vypnuty. Strach má také, ale výlučně jen o sebe samotného.
V Novém zákoně jsou za pokrytce považováni farizejové, kteří byli známí již ve 2. stol. před naším letopočtem jako představitelé jednoho proudu antického judaismu. Hovoří se o nich v Novém zákoně jako o těch, kteří něco jiného dělají a něco jiného hlásají. Je to teologická historizující zkratka, která má však významnou symboliku. Zkratky a nálepky nemusí být vždy zcela spravedlivé, žijí si pak svým životem. O licoměrnosti konkrétního člověka nerozhodují velehory slov a obrázků na sociálních sítích, nýbrž jeho reálné skutky.
Licoměrnost jde ruku v ruce s oportunismem. Ten se nikdy neřídí žádnými zásadami, ale výlučně své jednání a rozhodování přizpůsobuje okolnostem, příležitostem a výhodám, které z nich může získat. Pokud je veřejný prostor manipulován a následně ovládán licoměrnými oportunisty, tak se snadno stane, že celá společnost pak žije ve falešné realitě. Probuzení z takových scénářů bývá bolestné, následná resuscitace trvá dlouho a týká se všech generací. Každá éra nebezpečných licoměrných sobců a oportunistů (samozvaných vůdců) musí být důkladně analyzována a právně vyhodnocena. Jinak hrozí, že se stane normou i pro příště. To by pak byli všichni oběťmi kolektivní licoměrnosti.
