Státní svátky jsou v zásadě civilní náhradou svátků církevních. Svátek je důležitým momentem, protože pomáhá rytmizovat čas. Díky tomu nám nesplývají všechny dny do jediné šedé mlhy, ale v pravidelném sedmidenním rytmu se vylupuje u židů sobota, u křesťanů neděle. Sedmý den je totiž „den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče, ani tvůj host,“ jak uvádí Desatero Božích přikázání.
Mimo to ale mají všechna náboženství cyklus svátečních dnů ročních, které vybočují z onoho týdenního rytmu. V barokní době jich v našich zemích bylo ročně přes padesát, takže byl pracovní týden průměrně pětidenní. S tím měl velký problém Josef II., takže se mu nakonec podařilo dosáhnout zredukování počtu velkých svátků jen na 27 a pak dokonce i na 18.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
