Zážitky s mými milými spolubydlícími. To bylo nervů a vzájemného slaďování. Ještě teď se sám sobě směju, jak jsem se drásal tím, že jeden kamarád vůbec nekupoval na společný záchod toaleťák. Když došel, tak jsem ho musel dokoupit já. Druhá strana nikdy. Pokoušel jsem se tedy o jeho výchovu. Schválně jsem nový nekoupil a vždy si na záchod nosil tajně z pokoje svůj. Doufal jsem, že ho to trkne. Bohužel nic. Není mi teda známo, jak tu situaci řešil.
Šlo mi přece o spravedlnost. Je potřeba se střídat v kupování toaleťáku. Po několika diskusích kamarád teda konečně koupil jedno balení. Ale bohužel pořídil ten nejlevnější, řezavý. Já kupoval ten měkký. Nebo nádobí. Společná kuchyň, chcete si udělat vajíčka a vaše pánvička, kterou jste si přivezli od vašich, je úplně zaschlá od jiných vajíček. Poprosíte spolubydlícího, jestli by si ji laskavě neumyl. Už to je trochu trapné, že musíte prudit. A on ten teflon začne drbat drátěnkou. Jako by ostří nože přejíždělo z jedné strany vašich zad na druhou. Úplně to na té pánvičce cítíte, že ji to musí strašně bolet. Dále byly všude po bytě hrnky s lógrem od kafe, který už plesnivěl. Když jsem ho donutil, aby si je umyl, tak lógr nevysypal do koše, ale do dřezu a pak se ucpal odpad a neodtékala voda. Do čištění odpadu se nikomu nechtělo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
