Koruna v posledním roce výrazně posílila, když posunula svůj kurz z loňských 26,20 až téměř na 24,30 za euro. V pozadí posílení české měny stojí několik faktorů. Některé z nich přitom korunu ještě poženou k silnějším hodnotám. Jiné ji budou naopak brzdit.
Faktorem, který korunu více posílí, jsou jednoznačně úrokové sazby. Ty byly doposud hlavním motorem posilování koruny a bude tomu tak i dál. Není to tak dávno, co byla klíčová úroková sazba České národní banky (ČNB) skoro na nule a nyní je už na 3,75 procent. Sazby jsou tak nejvýš od června 2008.
Úroky přitom půjdou ještě výš. Trh počítá se sazbou těšně pod pěti procenty. Toto očekávání vychází ze slov guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který prohlásil, že pokládá za extrémně nepravděpodobné, že by bankovní rada ČNB zvýšila v příštím roce úrokové sazby až nad pět procent. Vyšší úrokové sazby přitom zvyšují poptávku po koruně, jelikož jsou lákadlem pro zahraniční investory. Ti tak mohou výhodněji zhodnotit své volné finanční prostředky. Koruna by proto měla dál posilovat.
Otázkou je, jak rychle bude ČNB své úrokové sazby zvyšovat. Já jsem zastánce malých kroků. Zvyšoval bych sazby jen opatrně. Nicméně bankovní rada ČNB minulý rok prokázala, že je ostrá a radikální a nebojí se zvýšit úrokové sazby razantně. Bojuje s inflací. Ta je aktuálně nejvyšší od září 2008, když meziroční index spotřebitelských cen v prosinci rostl o 6,6 %. Teoreticky by tak už v únoru mohla být základní úroková sazba ČNB těsně pod 5 %. To by korunu katapultovalo pod hladinu 24 korun za euro. To by byl nový rekord.
Otázkou také je, jak dlouho by se koruna na historicky nejsilnějších hodnotách ohřála. Proti koruně půjde vývoj úrokových sazeb ve světě. Nejde totiž o to, jak vysoké máme úrokové sazby, ale o to, o kolik jsou vyšší než v cizině, a v cizině půjdou úrokové sazby nahoru. Klíčová bude hlavně centrální banka USA. Ta nejspíš zvýší své úrokové sazby již v březnu a bude je postupně zvyšovat po celý rok. Koruna tak ztratí něco ze své atraktivity. Po zvýšení sazeb v USA může koruna korigovat a vrátit se ke slabším hodnotám.
Důležitý bude také vývoj úrokových sazeb Evropské centrální banky (ECB). Ta se nyní tváří, že je růst spotřebitelských cen jen dočasný, a není proto třeba zvyšovat úrokové sazby a nechává je dál rekordně nízké. Nicméně rekordní je v eurozóně i inflace. Ta v eurozóně v prosinci vystoupila na pět procent, což je nejvyšší hodnota od zavedení společné evropské měny před dvaceti lety. Rekordní je inflace i v Německu. Tam se vyšplhala na 3,1 procenta, což je nejvíce od roku 1993. To Němci špatně nesou. Budou tlačit na vyšší sazby. Naopak jih Evropy bude pro nízké sazby. Jih Evropy je na vysokou inflaci zvyklý a nevadí mu tak hodně jako Německu.
Pokud bude ECB dále ignorovat inflaci, je to pro korunu vítr do plachet k silnějším hodnotám. Podobné to je i s koronavirem. Pokud by po omikronu vyprchaly obavy z negativních dopadů na ekonomiku a zejména export, koruna by ještě více posílila.
V minulosti jsme viděli, že se ČNB snažila bránit posílení koruny. Intervenovala proti ní, když ji uměle držela nad hladinou 27,00 korun za euro. Tentokrát to neudělá. Tím, že je koruna silnější, zlevňuje zboží z dovozu, a tak bojuje s inflací za ČNB. ČNB se silná koruna nyní hodí.
Rizikem vysokých úrokových sazeb je ale to, jak na situaci zareagují zadlužení spotřebitelé. Ti na tak prudký růst úrokových sazeb nejsou připraveni. Problém budou mít zejména lidé, kteří nemají úrokovou sazbu fixovanou a nemají finanční rezervu. Sazby hypoték budou letos výrazně vyšší než vloni. Sazba kolem 6 procent mnohé lidi ještě vyděsí. Byli zvyklí na něco kolem 2 procent. Víme přitom, že rychlý růst úrokových sazeb v USA přispěl k poslední globální finanční krizi. Já bych byl proto s výrazným zvyšováním sazeb opatrný. Nicméně očekávám, že ČNB opatrná nebude, a koruna proto bude brzo na nových rekordech. Tak bude alespoň levnější dovolená.
