Na první pohled to tak může vypadat – mnozí si zvykli na to, že vláda a obecně veřejná moc vstupují do našich životů způsobem, který jsme si ještě předloni neuměli představit. A nejenom že si na to někteří zvykli, ale považujeme za fatální chybu, že vládní opatření nejsou tvrdší a ráznější. Vzpomeňme jen na pozdvižení a kritiku, jež v jistých kruzích vyvolala před Vánocemi vláda svým rozhodnutím neprodloužit nouzový stav. Vzpomeňme na úsměšky, které vyvolává premiér a ministři svými apely na naše dobrovolné sebeomezování, jež není třeba nařizovat legislativně.
Obavu tak mám z opačné tendence. A sice ze ztráty autority státu a státních orgánů. Kolik jen vydala vláda, ministerstva a různé státní orgány za uplynulé dva roky nařízení a opatření, která byla masívně porušována – především proto, že se neopírala o společenskou smlouvu a nebyla považována za rozumnéou . Ono se vlastně stačí i dnes projít supermarkety v odlehlejších částech naší země, před Vánocemi po desáté večerní hodině zkusit spočítat otevřené hospody apod. a zjistit, co se dodržuje a co ne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
