V projevu si předseda Senátu vzal k ruce celý kýbl medu. Mluví o korektnosti, slušnosti a důstojnosti. Medem natírá bývalého premiéra, který podal demisi, když už mu nic jiného nezbývalo, i premiéra nově jmenovaného. A taky prezidenta, který ho jmenoval, ovšem poté, co prezidentovi nic jiného nezbylo, protože vyhlídnutý bývalý premiér uprchl jako nápadník z Gogolovy Ženitby.
Pokud jde o to, že prezident údajně „naplnil ústavu a přispěl k důstojnosti jmenování nové vlády“ – to vše v lánském akváriu po výsleších kandidátů na ministry, na něž nemá právo (proč by ho ovšem nevyužil, když vyslýchaní se poté třásli blahem): to je, lituji, od pana Vytrčila korektnost a slušnost dosti nemístná. A pokud jde o důstojnost, měl by snad být aspoň trošku náročnější.
Naši papaláši dostali tedy od pana Vystrčila jedničku ze slušnosti, protože nakonec udělali většinu z toho, co jim ústava ukládala (a ještě něco navíc). Další uznání si zaslouží naši zdravotníci, kteří se starají o nemocné, zatímco někteří jiní mají na Nový rok volno (například já, jsem už osmnáct let v důchodu). Nechci vůbec bagatelizovat záslužnou práci, cituji, našich zdravotníků, kteří se starají o nemocné v našich nemocnicích (bože, ten žargon, pan předseda Senátu nebyl přece před rokem 1989 nemluvně, musí to znát!). Chci jen upozornit, že ti lidé vykonávají (jistě svědomitě, o tom nepochybuji) práci, za niž jsou placeni.
Jako protiklad uvádí pan Vystrčil „některé pacienty“, kteří jsou přesto agresivní, a i „další jedince, kteří se nechovají tolerantně a vstřícně k našim zdravotníkům“ (zase to úděsné bolševické ptydepe!). Pan Vystrčil vyzývá nás všechny (rozuměj co nejsme zdravotníci, tedy nás pacienty), abychom „toto chování“ nepřipustili a odsoudili (mám skoro strach: nemáme přitom náhodou někoho taky přímo prásknout?)
Pan Vystrčil to tak asi nemyslel (aspoň doufám). O to víc je to úděsné. Má to být jakési entrée k morálnímu ponaučení, tj. k výzvě všech (tedy nejen pacientů, předpokládám, že to platí i pro zdravotníky), k toleranci a respektu (Babiše a Zemana už nevyzývá, vždyť ti v posledních osmi letech už obojí prokázali! Neboť „bojovat proti pandemii můžeme úspěšně jedině tehdy, když nebudeme bojovat proti sobě, ale budeme bojovat společně proti pandemii.“
A tohle vůbec není pravda. To, proti čemu musíme bojovat, není pandemie jako nemoc, ale pandemie autokracie, oligarchie a buranství spuštěná v době rozpuku Nových pořádků. Pandemie nemoci se nám jen jako velká nepříjemnost ke všemu neštěstí připletla do cesty. Bojujeme tedy proti zlu, které je v nás a kolem nás, a máme na všem něco viny: Třeba už jen proto, že jsme připustili, aby se věci dostaly tak daleko. Bojují lidé proti lidem, a ne lidé proti virům či mikrobům. Bojujeme proti tomu, kde jsme sami selhali. Idelogie „teď se musíme všichni spojit proti společnému zlu, covidu“ je směšná a zavádějící: Musíme napravit to, co jsme v letech 2013–2021 zvorali. Volby k tomu snad otevřely cestu. Ale to hlavní nás teprve čeká.
