Výsledky říjnových voleb byly pro mnoho lidí (i pro mne) překvapením, navíc docela příjemným. Jenže co se vlastně stalo, vyplývá najevo pomalu, v jednotlivostech. Chtěl bych se věnovat dvěma: novoročním projevům Miloše Vystrčila a Petra Fialy. Ale nejdřív pár slov úvodem.
První dojem z voleb mohl být optimistický: sláva! byl vystřídán establishment, který se tu díky naší indolenci usalašil v letech 2013–21, tj. babišovské a zemanovské Nové pořádky. Nastupuje opět parlamentní demokracie a právní stát.
Ve skutečnosti byl zatím jen – snad – učiněn první krok tímhle směrem. Nová vláda má většinu v PS (dostačující, nikoli omračující) a vládu se dokonce podařilo i jmenovat. Babišovské a zemanovské „Nové pořádky“ ovšem zůstávají zatím v mnoha ohledech při síle: je tu prezident vybavený neslýchanými a absurdními pravomocemi, kterých když je zrovna ve formě, s chutí využívá. Bývalý premiér je stále opřený o obří ekonomický koncern a dobře sehrané mediální impérium (Čtěte Mladou frontu Dnes a Lidové noviny! A to zdaleka není vše. Např. Právo sem patří jen in pectore, ale přesto mohutně). Pak jsou tu sympatizanti Nových pořádků mezi kritiky „standardní“ (rozuměj normální) demokratické politiky, kterou chtějí vyspravit „občanskou společností“, a různí stoupenci „přímé demokracie“, v níž by měli hlavní roli hrát prokurátoři s policisté; v roce 2013 byli na úřadu vlády i v televizi velmi úspěšní, letos ve volbách už to nebyla žádná velká sláva, mají tedy co dohánět). A v nejnovější době jsou tu i různí specialisté, pro něž profesní péče o zdraví bližních splývá s nadměrným a nenáležitým zájmem o jejich občanské svobody. Jistě, bližní pečovatelům vždycky komplikují život.
Nová exekutiva to bude mít v rámci Nových pořádků velmi těžké už i proto, že ta předchozí jí v posledních chvílích zlomyslně nahrnula do cesty co nejvíc starostí a překážek.
Takže: babišovské a zemanovské „Nové pořádky“ (monopol ekonomické, politické a mediální moci) zůstávají v mnoha ohledech zachovány. Stalo se jen to, že se jakýmsi nedopatřením dostala k moci opozice. Nové pořádky jsou přitom ze své podstaty uskupení dosud usilující o autokracii, oligarchii a buranokracii. Dosud byly úspěšné. Opozice s nimi neštymuje. Teď se jim ve volbách stala nehoda. Jsou si ti, kteří teď dočasně a vlastně nedopatřením přišli k výkonné moci, vůbec vědomi toho, o co jde a jaké problémy z toho pro ně plynou?
Novoroční projevy druhého nejvyššího ústavního činitele, předsedy Senátu PČR a šéfa exekutivy nejsou sice prameny zcela podstatné, ale dá se z nich leccos vyčíst. Více jim věnuji v samostatných tetech. První vyšel a přečíst si ho můžete zde. Druhý pak vyjde o následujícím víkendu.
