Šéf hlavní odborové centrály Josef Středula dává najevo znepokojení, že nová vláda nebude tak vstřícná vůči odborům jako dosluhující Babišův kabinet. Varuje před úspornými kroky a vyostřuje pozice. Jeho požadavky na růst mezd by zdecimovaly podnikání a urychlily inflaci.
Zástupci odborů, tradičně inklinujících k levicovým stranám a zvláště sociální demokracii, nemohou být s výsledky voleb spokojeni. Bezideové hnutí ANO vyluxovalo většinu voličů ČSSD a KSČM a poslalo obě strany do politického suterénu. Tím zmizeli i hlavní spojenci odborových centrál v tripartitě v čele s Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS) se zhruba třísettisícovou členskou základnou.
Odborářům bude citelně chybět zejména ministryně Jana „Venezuela“ Maláčová, s níž ladili noty a vlastní maximalistické požadavky. Jelikož premiér Babiš posunem ANO doleva cizopasil na programu obou vládních partnerů, nebyl nakonec větší problém dohodnout kompromis vyhovující i odborům - nehledě na ekonomickou realitu.
Vzkaz protivníkům
Šéf ČMKOS Josef Středula si tuto situační proměnu uvědomuje a v rozhovoru pro Reflex varoval vznikající vládní koalici, aby neplnila svůj volební program. Nelze se divit, když se loni nechal slyšet, že pro něj není problém ani rozpočtový schodek 600 miliard korun. Rychlé zadlužování země s nulovou ochotou reformovat veřejné finance je na okraji jeho zájmu.
„Nyní bude velmi napínavé sledovat, zda nová vláda splní věci, které slíbila. Troufám si říci, že pokud začne svůj plán realizovat, tak velmi záhy narazí na hrubé neporozumění veřejnosti,“ prohlásil odborový předák.
Středula už nyní „preventivně“ žongluje sociálními nepokoji. Jistě měl na mysli organizovanými, jako v době globální krize před deseti lety, kdy ČMKOS svážela odboráře autobusy do Prahy z celé země. Nehledě na hrozící krizi mnoha odvětví hodlá ještě přitvrdit při vyjednávání o minimální mzdě.
Minimální mzda? 25 tisíc
„Nebývá zvykem prozrazovat taktiku protivníkům dopředu. Takže pokud mohu touto cestou vyslat vzkaz, tak říkám 25 tisíc. A uvidíme, kam se dostaneme,“ reagoval Středula na dotaz, s jakou vyjednávací pozicí půjde na jednání o minimální mzdě na příští rok. Těžko říci, jestli to myslel vážně, nebo jen tak nahodil do větru. Pokud ano, octl by se daleko i mimo současný vyjednávací koridor.
V letošním roce dosahuje minimální mzda 15 200 korun a jednání o jejím zvýšení na příští rok se zasekla na nedohodě mezi ANO a ČSSD. Maláčová tlačená odbory navrhuje její zvýšení na 18 tisíc korun, tedy historicky nejvíce o 18,4 procenta. Zaměstnavatelé, z nichž mnozí se potýkají s následky restrikcí, navrhovali růst o pětistovku.
Babiš usoudil, že si v této věci už nebude pálit prsty, a nechal rozhodnutí na vládu vzešlou z voleb. V této situaci přichází Středula s fantaskním nápadem navýšit minimální mzdu o 10 tisíc korun, který nelze brát ani jako špatný vtip.
V této souvislosti se nesmí zapomenout, že u nás je na minimální mzdu navázána zaručená mzda v osmi oborech, přičemž nejvyšší tarify dosahují dvojnásobku vládou stanovené minimální mzdy. Pokud bychom brali Středulu vážně, nejvyšší zaručený tarif by dosáhl 50 tisíc korun, což je výrazně i nad současnou průměrnou mzdou. Odborářští bossové si snad myslí, že si podnikatelé tisknou peníze na výplaty sami?
Prudký růst výdajů
Ve vzájemné symbióze vlády a odborů prudce nabobtnala armáda státních zaměstnanců a hladina jejich mezd. Nůžky příjmů zaměstnanců ve státním a soukromém sektoru se od roku 2016 - a zvláště v poslední době - rozevíraly téměř nejrychleji v Evropě.
Jen v roce 2019, ještě před náběhem koronakrize, si státní zaměstnanci polepšili o 10,3 procenta, zatímco soukromá sféra o 6 procent. Zatímco zaměstnanci úřadů doma přečkali lockdowny se sto procenty platu, podle letošních červnových čísel ukončilo podnikání meziročně 56 tisíc živnostníků.
Podle Hospodářské komory nejčastěji podnikatele trápí náklady na pracovní sílu (70 procent). Téměř dvojnásobný nárůst minimální a zaručené mzdy za vlád ANO a ČSSD už nyní existenčně ohrožoval mnoho malých firem, hlavně v sociálně složitých regionech.
Inflační tlaky
Tlaky na skokové zvyšování mezd navíc aktuálně přitápějí pod kotel rostoucí inflace. To se dramaticky projevuje v zátěžových situacích jako dnes, kdy vlivem souběhu dopadů covidové epidemie a energetické krize stoupají výrobní náklady, a řada oborů se dostává do problémů i kvůli váznoucím dodávkám surovin a součástek.
Podle předsedkyně Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové patří mezi trvalé proinflační faktory, přítomné u nás už před pandemií, právě i mzdové tlaky, včetně vládou iniciovaného razantního zvyšování minimální mzdy.
„Proto v domácí ekonomice již několik let rostou mzdy rychleji než produktivita práce, což je učebnicovým příkladem proinflačního impulsu. Pokud budou odbory kvůli zvýšené inflaci požadovat další zvyšování mezd a zaměstnavatelé na to přistoupí, hrozba trvalé mzdové inflační spirály se může stát reálnou,“ varuje Zamrazilová.
Pokud chce Středula chránit práva zaměstnanců, a má to v popisu práce, nemůže hasit požár benzínem. Možnosti má jinde.
ČMKOS se účastní jednání evropských sociálních partnerů. Bylo by účelnější vyvinout společný tlak na korekci nereálných „zelených“ plánů, jinak se bude situace domácího průmyslu a na něj navázaných dodavatelů a služeb zhoršovat. Může podpořit snahu zařadit jádro mezi bezemisní zdroje, snížit či aspoň zbrzdit ceny emisních povolenek a přizpůsobit „zelený úděl“ ekonomické situaci Česka.
Další tlaky odborů na skokový růst mezd v této situaci jen poškozují zaměstnavatele, svazují jim ruce a dále eskalují jejich náklady. Je ovšem otázka, jestli to Středulu zajímá, zvláště pokud se chce zviditelňovat jako potenciální prezidentský kandidát.
