Jde o výraz jednoho z genetických zatížení české politiky v podobě vyhlížení mesiáše. Tedy touha po někom, kdo vyvede společnost z temnot do ráje. Toto toužení bylo přítomné v naší politice už před více než stoletím, v dalších etapách na sebe bralo nejrůznější podoby. Jednou je ztělesňovali prvorepublikoví fašisté, kteří se ale v zásadě zmohli jen na pitoreskní židenický puč v roce 1933. Jindy komunisté – a ti napravili společnost tak, že se z toho dodnes nemůžeme vzpamatovat.
Hledání nových a nových alternativ pak jsou plná i tři polistopadová desetiletí. A to na různých částech politického spektra. Tu na pravici, tu ve středu, tu na levici, tu zcela napříč.
Všechna hledání a nacházení měla společného jmenovatele – o žádné mesiáše nikdy nešlo, spásu nepřinesli, byli to mesiáši falešní. Zatím posledním byl Andrej Babiš. Na něm lze dobře ukázat, jaké důsledky toto toužení mívá. Mesiáš problémy, které k jeho hledání a úspěchu vedly, nejenže nevyřeší, ale většinou ještě prohloubí a vytvoří řadu dalších.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
