Česká republika by měla v příštím roce hospodařit s deficitem ve výši 390 miliard korun. Vyplývá to z prvotního návrhu státního rozpočtu, který představila ministryně financí Alena Schillerová. Je z něj patrné, že vláda Andreje Babiše zcela rezignovala na jakoukoliv konsolidaci veřejných financí a žene nás do dluhové propasti. Pokud bychom měli k současné situaci použít nějaký příměr, tak jako vyšité se tu hodí okřídlené rčení „po nás potopa“ od Jeane Antoinette de Pompadour, francouzské šlechtičny a milenky Ludvíka XV., jež žila v 18. století.
Ona současná situace českých veřejných financí totiž opravdu není růžová a místo plánování dalších obřích schodků by se slušelo šetřit a škrtat. V kostce proto ještě zopakujme několik čísel. Státní rozpočet v loňském roce skončil s deficitem 367,4 miliardy korun a pro letošní rok je plánovaný schodek 500 miliard korun. Je možné, že nakonec bude nižší, protože se v druhé polovině letošního roku očekává prudké ekonomické oživení. Nicméně už na konci května byla sekera letošního rozpočtu na rekordní hodnotě 255 miliard korun. A do toho teď Schillerová s Babišem přijdou s návrhem na dalších téměř 400 miliard korun nového zadlužení. Stamiliardy jen lítají a hezký obrázek České republiky jako jedné z nejméně zadlužených zemí EU je definitivně fuč. Brzy se může stát, že nám už nikdo levně nepůjčí, a navíc takzvaná dluhová služba rozpočtu bude polykat každým rokem stále více peněz, protože nominálně český dluh roste rychle jako bambus v tropické džungli.
Jistě, zdejší situaci ovlivnil koronavirus a nemalá část schodku jde na vrub výpadku daňových příjmů a kompenzacím podnikům a podnikatelům. Můžeme se dohadovat, zda výše poskytnutých plateb byla dostatečná či nikoliv, ale pomoc zavřeným firmám nikdo nezpochybňuje. Problém je však ten, že vláda do vyčíslené proticovidové pomoci zamíchala všechno možné i nemožné. Tedy i položky, které do ní nepatří. Když se pak odečtou, z deklarované vládní pomoci zbylo torzo. Dluh však zůstal.
Problém je jinde. Vláda si během krize osvojila poznání, že šetřit se nemusí a není to potřeba. Vydají se prostě dluhopisy a zvýší se dluh. Hotovo. Dělají to jinde, proč bychom to nedělali i my. Skrze tento doping pak rezignovala na úspory uvnitř státu, na redukci byrokracie a na zastavení rozmařilého rozhazování. A vzhledem k tomu, že je před volbami, tak se k tomu nemá ani nyní. Babiš a Schillerová dobře vědí, že předvolební průzkumy jim nehrají do karet, a reálně hrozí, že po volbách skončí ANO v opozici. Snaží se proto uplatit starobní důchodce několika stovkami navíc a drží při životě všechny nesystémové podpory jako dotované jízdné. Babiš dobře ví, že důchodci jsou jeho voličská záchrana, a na ostatní už kašle. To platí i o české ekonomice.
Až skončí volby a rozdají se křesla, bude velká inventura. I kdyby zůstal Babiš a spol. dál u moci, budou muset udělat velký manévr ve státních financích. Zvýšit daně a osekat některé výjimky či podpory. Oni to moc dobře vědí už teď, ale nechtějí strašit voliče. A pokud dojde ke střídaní mocenských garnitur, ocitne se Česko někde v situaci roku 2010, kdy po světové finanční krizi stát musel dávat do pořádku své finance. Lidé si museli utáhnout opasek, přišlo šetření a propouštění. Něco obdobného nepochybně přijde i tentokrát. Teď jde jen o to, kdo tuto nepříjemnou zprávu řekne lidem. Ludvík XV. prý tehdy prohlásil, ať problémy řeší jeho následovník. A totéž platí i pro Českou republiku. Jen zatím není jasné, kdo oním zvěstovatelem nepříjemné pravdy bude.
