V nedělní Partii na Primě moderátorka s exprezidentem řešila, zda měl při covidu teplotu a jak „nemilosrdně“ odmítl hospitalizaci. To zásadní zaznělo až v posledních minutách. Klaus volá po vzniku nové strany, protiváhy Babiše i Pirátů. Když bude nejhůř, uvolil by se prý postavit v její čelo.
Taktika „nechce se mi, ale země trpí a národ volá“ je národní politická tradice. I Miloš Zeman hrál roky roli jezevce v papučkách, kterého otravují návštěvy, aby se pak vrátil ve velkém stylu na Hrad. Výroky o tisících děkovných dopisů, v nichž ho lidé prosí, aby se vrátil do aktivní politiky a spasil republiku, ostatně bývalý prezident pouští do veřejného prostoru už delší dobu. Během covidu se masivně aktivizoval. Prakticky nemine týden, aby se neobjevil médiích či nevystoupil na veřejném shromáždění. Pokaždé při těchto příležitostech hází udičky o nutnosti konsolidace národoveckých a konzervativních sil. Nedělní věty na Primě byly zatím nejsilnějším vyjádřením v tomto duchu. Dočkáme se tedy už třetí (po ODS a Trikoloře) politické síly Made in Klaus? Není to tak jednoduché. Klaus je teď totiž v pozici, v níž chtěl být celý život.
Změna situace
Ač se to nezdá, vzhledem ke Klausovým celoživotním výpadům vůči akademikům, umělcům či občanské společnosti, exprezident chtěl být vždy vnímán v první řadě jako veřejný intelektuál a teprve potom jako politik. Odtud pramení jeho libůstky jako rozlišování činností a komodit na levicové a pravicové, jeho obsesivní tvorba slovních novotvarů (Klaus si aktuálně velmi stěžuje, že se mu nedaří nalézt správný zastřešující výraz pro aktuální společenské procesy probíhající napříč Západem, jež považuje za zhoubné), tady je kořen jeho touhy kastovat lidi či umělecká díla na zásadní a prázdně falešné.
Zde leží základ Klausova sporu s tím, co nazývá pražská kavárna (termín, který samozřejmě nevymyslel, jak tvrdí, používali jej čeští fašisté za druhé republiky i domácí konzervativní kruhy před první světovou válkou). Liberálně orientovaná část českého veřejného prostoru Klause nikdy jako intelektuála nepřijala, což ho hněte, a dokonce se mu směje, což ho vytáčí do běla. Po odchodu z aktivní politiky se pro Klause situace změnila.
Uhni, mladej
Obráží (respektive do covidu obrážel) summity, univerzity, konferenční sály, dnes řeční v USA, zítra na Maltě, večeří na zaoceánských parnících a nesouhlasně krčí obočí nad přílišnou etnickou rozmanitostí obsluhujícího personálu. To vše už nikoliv jako ministr či premiér malé země, ale jako autor knih, ředitel institutu, pozdvižený prst v lidské podobě, zkrátka jako intelektuál. Paul Johnson ve své slavné knize definuje intelektuály jako osoby, které kladou mimořádný důraz na sílu vyřčeného a psaného slova. Minimálně tuto charakteristiku Václav Klaus splňuje.
Návratem do politiky, zejména té parlamentní, by Klaus přišel o postavení, které si tak užívá: udílet z hanspaulského zámečku do světa rady, edikty a ostrá vyjádření, jejichž obsah je jediný: děláte to blbě. Navíc kdyby se Václav Klaus skutečně pokusil ještě do voleb sestavit novou stranu (elán mu jistě nechybí a patrně by dokázal akumulovat i potřebné finance), nešlo by to chápat jinak než jako veřejný políček snažení jeho syna. Klaus mladší oznámil koalici konzervativní pravice ve složení Trikolora, Svobodní a Soukromníci, založení nové strany s bývalým prezidentem v čele by bylo politickým ekvivalentem věty „Uhni mladej, tatínek si to odteď už převezme sám”.
Realita, nebo fikce?
Je tedy mnohem pravděpodobnější, že Klaus bude pokračovat v dosavadní aktivitě. Hojně chodit do médií, ironizovat vládu, ale především opozici, dávat najevo intelektuální převahu nad politiky, mezi nimiž by se „ve sněmovně zbláznil”, jak řekl na Primě, a různými náznaky udržovat ideu Klaus is back živou, aniž se do podzimních voleb skutečně vrátí. Bývalý ministr, premiér i prezident totiž chce ještě jednou usednout pouze do jediného křesla. Toho hradního. Čeká na novou podobu politické krajiny po říjnových volbách. Pokud výrazně uspějí Piráti, nebo se Ivan Bartoš dokonce stane premiérem, teprve tehdy Klaus zahájí aktivní politickou kampaň proti „ideologiím ajťáctví, genderismu a europeismu”, abychom citovali jím vynalezené termíny.
Zatímco politickou stranu už Klaus doopravdy vést nechce, o prezidentskou funkci, která spojuje reálnou moc s pozicí intelektuální autority (minimálně v představách části národa) nepochybně stojí. Zda jsou ty tisíce mailů, jimiž občané údajně zapřísahají Klause, aby znovu přijal politickou odpovědnost a zachránil republiku, realita, nebo chiméra, se ukáže v roce 2023.
