Kdo po Babišovi? To je otázka plná obav. Nynější bezmoc vlády připomíná léta před pádem komunismu a tehdejší úvahy na téma, kdo bude schopen převzít moc. Byla obava, že bude krvavé bezvládí a že by se měl nejprve dát ten socialistický chaos do pořádku a teprve pak uvažovat o změnách. O trhu, privatizaci, svobodě atd.… Naštěstí převládl názor, že komunisti nedají do pořádku nikdy nic.
Tyto úvahy se protáhly do prvních let svobody. Nakonec je neřešila žádná odborná grémia, nýbrž svobodní obyvatelé ve volbách. Za pár let jevily se všechny obavy ze zániku komunistické moci naivně. Podobně dnes vypadá otázka, kdo po Babišovi, který nezvládá ani běžná témata vládní moci, ani neběžnou katastrofu pandemie.
Panika vlády neschopné jasně a suverénně rozhodovat krizi Jakešovy vlády připomíná. I komikou, či spíš tragikomikou událostí. Tehdy směšný Jakeš, dnes fňukající Babiš. První sháněl už zesnulého Brežněva, druhý věří, že se zachrání, když rozdá státní kasu lidem. Obavy, co bude po pádu, narůstají. Měnit vládu, když se vše hroutí, znamená prý nedozírné následky. Ale sílí i názor, právě proto, že se moc hroutí, je třeba vládu změnit. Kdo přivedl zemi k úpadku, nedokáže úpadek napravit. Dejte mi důvěru na čtrnáct dní, volá Babiš, uvidíte, že to zvládnu. Volá to už málem každých čtrnáct dní. Dlouhá agónie, nebo rychlá změna? – tak zní otázka.
Potřebujeme volby
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
