nahoru

Hamáček chce být drsný jako herec Clint Eastwood, ale působí jako karikatura Lukašenka

Viliam Buchert13. února 2021 • 14:00
Jan Hamáček
Jan Hamáček
• foto: 
Martin Sekanina

Ministr vnitra Jan Hamáček se už rok prezentuje především tím, že se předvádí jako chlapák. Rád hovoří razantně, tváří se zarputile a jeho oblíbenou kratochvílí je v době koronavirové krize vyhrožování občanům. Předseda ČSSD a vicepremiér tím chce vytvořit dojem, že je jakousi protiváhou chaotického a fňukajícího Andreje Babiše. Jenže být drsný jako slavný americký herec Clint Eastwood se Hamáčkovi vůbec nedaří. Působí spíše jako karikatura běloruského fake prezidenta Alexandra Lukašenka.

Hamáček vsadil od počátku koronavirové pandemie na jiný styl než Babiš. V březnu loňského roku si oblékl červený svetr, nasadil jednoduché krátké věty a ráznost. Už minulý rok na jaře si také dovolil hrozit lidem, kteří nedodržují karanténu a nařízení. To, co by jindy působilo jako nedemokratické vyhrožování, tehdy ještě veřejnost někdy chápala jako projev jeho rozhodnosti a síly, protože zemi přepadl strach z neznámé vážné nemoci. Jenže vláda pak svým nekonečným zmatečním chováním a neschopností přispěla k druhé i třetí vlně epidemie, které decimovaly a decimují Česko. Místo toho, aby byl kabinet pokorný, protože nese přímou zodpovědnost za smrt tisíců lidí a krachy mnoha živnostníků a podnikatelů, Jan Hamáček pokračuje dál ve vyhrožování. To, co bylo skoro před rokem u předsedy sociální demokracie alespoň trochu srozumitelné, dnes vypadá jako naprostá karikatura. Je to stejně důvěryhodné, jako když běloruský pošuk Alexander Lukašenko neustále vyhrožuje občanům a lidi, kteří se proti němu nenásilným způsobem bouří, označuje za nezodpovědné pitomce.

Hamáčkovo chování přitom bezprostředně souvisí s nedobrou situací a chabým postavením ČSSD na české politické scéně. Už na začátku koronavirové spouště bylo otázkou, zda se v době krize socialisté přece jenom zmátoří a proberou z kómatu, ve kterém se dlouho rozdělená a pro mnohé své bývalé voliče nesrozumitelná strana léta nachází. Nestalo se, vše jede za předsedy Hamáčka ve starých kolejích. Socialisté vedle Babišova hnutí ANO vlají ve vládě jako rozervaný hadr na holi. Působilo proto směšně, když v prosinci Hamáček kvůli vládním koaličním neshodám v případě zrušení superhrubé mzdy, vyhrožoval odchodem z vlády. Babiš se mu samozřejmě vysmál. A Hamáček poslušně stáhl ocas. Což je absurdní pozice, s kterou vstoupila ČSSDD do předvolebního klání před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny. Hamáček vyhrožoval odchodem z vlády už několikrát, proto ho nikdo nebere vážně.

K tomu všemu v květnu roku 2017 někdejší předseda Poslanecké sněmovny říkal, že „pokud vznikne nová vláda, je nepředstavitelné, aby v ní byl Andrej Babiš“. Důvod? „Situace, kdy místopředsedou vlády je osoba, která je ve střetu zájmů, prověřuje ji jí podřízený orgán státní správy a visí nad ní řada vážných podezření, je neudržitelná“. K tomu dodal, že by to „poškodilo Českou republiku“. Od června 2018 je ten samý člověk, jmenuje se shodou okolností Jan Hamáček, vicepremiérem. A světe div se – v Babišově vládě. Přitom premiér je dál ve střetu zájmů a dál nad ním visí řada vážných podezření.

Razantnost a síla do politiky patří, ale měly by být podloženy činy. Pokud už vláda vydává v době koronavirové nějaké restrikce, má také zařídit, aby se dodržovaly. K tomu má právě Jan Hamáček jako ministr vnitra určité možnosti a pravomoci. Kdo by ale poslouchal vládu, která sama neví, co chce. Chvilku kabinet fňuká a žadoní, chvilku bouchá do stolu. Premiér Babiš mění názory tak rychle, že to připomíná bleskové závodní starty mistra světa Lewise Hamiltona ve Formuli 1. Je to pak celé nesrozumitelné, trapné a vůbec se tomu nedá věřit.

Jistě, vicepremiér Hamáček se snaží v případě ČSSD zachránit, co se dá. Zjevně to ale nestačí. Preference strany jsou chabé a už několik let není jasné, koho chce někdejší rozhodující hráč české politiky vlastně oslovit. Kdo jsou voliči sociální demokracie? A kde jsou ti voliči?

Navíc jak by měl někdo věřit v současné krizi Hamáčkovi jediné slovo, když před loňskými krajskými volbami zcela nesmyslně protlačil na kandidátku ČSSD v Ústeckém kraji stranického kmotra Petra Bendu? Toho samého Bendu, v jehož uzavřeném hotelu v Teplicích se nedávno konala oslava, která odporovala nařízením vlády v nouzovém stavu. Jan Hamáček vyhrožuje lidem kvůli nedodržování restrikcí a mezitím podporuje člověka, který se těm samým restrikcím vysmívá a plive na ně.

Hamáček si může dál hrát na chlapáka a zvyšovat hlas, ale česká obdoba Clinta Eastwooda z něj nikdy nebude. Amerického herce sice v jeho filmovém (a někdy dokonce i osobním) životě charakterizují role neohrožených, drsných a někdy až cynických postav, ale současně to bylo vždy spojeno se smyslem pro spravedlnost a čest. V případě ministra Jana Hamáčka nikdo nemá pocit, že by mu šlo o to samé. Měl by proto ihned přestat s vyhrožováním veřejnosti a raději by měl „uklidit“ svého Bendu. Tak by to udělal Eastwood…



Klíčová slova: politika, Lukašenko, Jan Hamáček



Diskuse ke článku

 

Nejčtenější