nahoru

Katastrofa za rohem. Babiš situaci nezvládá, proto nouzový stav neprošel. Opozice ale utrpěla Pyrrhovo vítězství

Viliam Buchert12. února 2021 • 10:30
Nouzový stav v Česku: Kdo ho vyhlašuje, jak dlouho trvá a co se nesmí?
• video: 
Martin Bartkovský

Další taškařice při čtvrtečním jednání Poslanecké sněmovny o prodloužení nouzového stavu skončila porážkou Andreje Babiše a jeho vlády, která nedokázala jasně vysvětlit, co vlastně chce dělat a jak chce nedobrou situaci v zemi řešit. Protože kabinet při hlasování opustili komunisté, může to Babišovi signalizovat, že jeho vládnutí bude až do říjnových parlamentních voleb ještě komplikovanější. Pyrrhovo vítězství ale utrpěla i opozice. Její hejtmani se bouří proti poslancům vlastních stran. Česko se tak ocitá v prekérní situaci v tu nejméně vhodnou dobu.

To, co předvedl Andrej Babiš ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně, bylo čiré zoufalství a je vážnou otázkou, zda by se jeho stavem neměl zabývat i někdo z oboru psychologie či psychiatrie. Neschopnost předsedy vlády předložit smysluplné, ucelené, jasné a dlouhodobější řešení situace, bylo do očí bijící. Je to pro zemi o to horší, že nejsme na začátku koronavirové pandemie, ale že něco podobného vidíme skoro rok po jejím vypuknutí. Dokazuje to neschopnost a neumětelství vlády. Místo uklidnění veřejnosti, jen další nejistota a chaos.

Vystoupení Babiše, ministrů Blatného, Zaorálka a šéfky financí Schillerové, nepřinesla nic, čeho by se byl kdokoli schopen chytnout. Slyšeli jsme pouze fňukání. Místy to bylo až nedůstojné. Paradoxně jeden z nejlepších projevů, při kterém byla vláda argumentačně zcela rozebrána a její záměry rozmetány, měla někdejší policejní mlátička, komunista Zdeněk Ondráček. Tedy zástupce strany, která zatím vládu většinou v tomto volebním obdobím podržela.

Opozice sice ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně dosáhla svého, ale slaví Pyrrhovo vítězství. I když můžeme mít tisíc oprávněných výhrad k Babišově vládě, neschválení prodloužení nouzového stavu je za současné situace krokem, který nepovede k uklidnění veřejnosti a zlepšení stavu. Hrozba, že epidemie ještě zesílí kvůli šíření britské mutace viru, je totiž reálná. A důsledky to může mít přesně opačné, než opozice zamýšlí.

Je zřejmé, že chaotické a často nesmyslné vládní restrikce, bylo potřeba už dávno upravit a změnit. Ale další možná vlna nákazy (protože vakcín je zatím málo a řešení přinese očkování až někdy v létě či na podzim) nakonec může vést v příštích týdnech a měsících k ještě přísnějším omezením. To skutečně opozice chce?

Daleko horší je pro opozici stav její vlastní armády. Hejtmani za STAN, ODS a KDU-ČSL nesouhlasí s postupem vlastních poslanců. Problém je to veliký a vedení opozičních politických stran to nevzalo v potaz. Nevěští to pro dobu před volbami nic dobrého. Dobré je to leda pro hnutí ANO a Babiše.

Přestože vláda měla koronavirovou pandemii řešit lépe a jinak, jsme v situaci, kdy by byla pro Česko lepší spolupráce vlády a opozice. Pokud ale nechce ustoupit ani jedna strana, je to lidské i politické selhání, které je pro Českou republiku nebezpečné. Na experimenty teď rozhodně není čas. Kvůli zcela nezodpovědnému přístupu vlády (zejména rozvolnění na počátku podzimu a pak na Vánoce) dostal virus šanci řádit víc, než jsme si mysleli. Některé menší nemocnice v regionech jsou skutečně na hraně a pokud se to bude týkat více zdravotnických zařízení, můžeme se dopracovat k dalším mnoha tisícům mrtvých.

Možná ale vládní a opoziční politici ještě dostanou rozum a nějak se dohodnou. Doufat v to můžeme, věřit nemusíme. Zlověstně u toho ve čtvrtek pak zněla slova primáře sokolovské nemocnice Martina Straky, který (a nebyl první) přiznal, že stav je tak kritický, že v nemocnici musí selektovat pacienty. Překlad: Některým se nedostane adekvátní pomoci a péče. To jsme na jaře viděli v Itálii, ve Španělsku či v New Yorku. A to je pro Česko zpráva téměř katastrofická.

Z neprodloužení nouzového stavu se proto nemůže radovat nikdo. Protože nikdo nezná cestu, jak z velkého „průseru“ ven.                       





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější