Prezident Pavel je ve volbách neporazitelný. Vládní kandidát proti němu nemá šanci, ať to bude kdokoli
Na pozadí sporů mezi vládou a prezidentem o účast na summitu NATO běží i téma prezidentských voleb. Ty minulé Andrej Babiš s Petrem Pavlem prohrál, do těch příštích už avizoval, že chce nominovat vládního kandidáta. Zdá se to daleko, ale za rok touto dobou už prezidentská kampaň poběží. Ze všech dosud dostupných dat se však zdá, že vládní kandidát nebude mít šanci. Petr Pavel se ve funkci těší dost nadstandardní důvěře a vlastně to ani nemá moc těžké.
V minulé volbě prezidenta vyhrál Petr Pavel obrovským rozdílem, o zhruba milion hlasů. Dostal jeden z největších mandátů v historii české politiky, což samozřejmě vytváří nesoulad mezi očekáváním veřejnosti a nastavením prezidentovy role v ústavním pořádku. Petr Pavel s touhle asymetrií pracuje o něco citlivěji než prezident Zeman, který z ústavně dané role vybočoval extrémně, například jmenováním Rusnokovy vlády.
Pavel v některých momentech šel na hranu ústavy či za ni, zejména při nejmenování Filipa Turka ministrem. Část ústavních právníků tvrdí, že tím ústavu porušil, potřebovali bychom výklad Ústavního soudu, na který se však premiér neobrátil. Přesto je jasné, že tohle bylo ústavně minimálně hraniční. Voličům Petra Pavla se však zřejmě toto gesto povětšinou zamlouvalo. Bezprostředně po něm, i v delším odstupu totiž jeho podpora v průzkumech zůstává v zásadě stejná.
Podstata je tady v něčem trochu jiném. Petr Pavel prostě vypadá jako prezident možná víc než kdokoli v republice. To není žádný kompliment, ale pokus o hodnocení jeho konkurenčních výhod oproti jinými kandidátům. Masarykovskou vizáží, a rozvážným, pro někoho nudným vystupováním prostě nejlíp vyhovuje tomu, co si většina lidí představí pod slovem prezident, čistě vizuálně. Naplňovat ústavní definici této role už pak není to nejtěžší, prezidentovi v podstatě stačí nedělat chyby.
Petr Pavel má v některých otázkách názory, s nimiž jistě i část jeho voličů nesouhlasí. Je to liberální politik, prosazující třeba přijetí eura nebo manželství pro všechny. Jenže to u hlavy státu není tak podstatné, když v těchto tématech nemá dané velké pravomoci a budou vždy záviset na složení parlamentu.
Andrej Babiš přes to všechno už v zimě na sjezdu hnutí ANO vyhlásil, že do prezidentské volby chce vyslat společného kandidáta vládních stran. Jeho kandidatura samozřejmě může mít i jiný přínos, než jen výhru. Zisk takového kandidáta může vládním stranám skoro přesně v půlce volebního období ukázat, jak si celkově stojí a kolik lidí maximálně je může v součtu volit. Zároveň to však pro Babišův tábor (ANO a spojenci) bude nejspíš jistá prohra.
Společnost se totiž za pět let zásadně nezmění. A když dle všech dostupných dat stále většina voličů věří Petru Pavlovi, on mezitím nedělá v zásadě žádné chyby a naplňuje v zásadě dokonale psychologické představy společnosti o osobnosti prezidenta, proč by měl najednou místo něj uspět stranický nominant vlády, která navíc už bude mít za sebou dva roky u kormidla a jistě i nějaké nepopulární momenty?
Pro toto všechno už předem tvrdím, že Petr Pavel, bude-li znovu kandidovat, je v roce 2028 neporazitelný. Když nezačne dělat opravdu zásadní chyby.
Vztahy vlády a prezidenta rozebíráme pravidelně také v podcastu Padni komu padni, jehož nejnovější epizodu si můžete pustit zde:
