Casanova v Praze: Lamač ženských srdcí byl ale i básník, hazardní hráč, zednář, intrikán a špión
Nakladatelství Pražské příběhy vydalo výpravnou knihu Casanova v Praze s podtitulem Ženy, Mozart a zednáři o životě velkého Itala v Čechách. Autorem publikace je Karel Holub, pragensista, historik umění, scenárista i památkář. Je podepsán pod mnoha knihami a odbornými texty v domácích i zahraničních publikacích a pod výstavními katalogy. Je rovněž kurátorem četných výstav.
Pragensistkou je také editorka obrazového doprovodu Helena H. Zahrádecká, jinak též nakladatelka, grafická designérka (jejíž práci si čtenáři Reflexu jistě pamatují), ilustrátorka a fotografka. S někdejším dlouholetým redaktorem našeho časopisu Danem Hrubým se už jedenáct let podílí na mimořádně vydařeném a oblíbeném knižním cyklu Pražské příběhy. Její zásluhou se tituly vydávané tímto nakladatelstvím vyznačují vysokou grafickou úrovní a skvělým obrazovým doprovodem.
Kdo všechno byl ten sukničkář?
Benátský rodák Giacomo Girolamo Casanova, který v naší zemi strávil značnou část života a 4. června 1798 v severočeském Duchcově ve věku 73 let zemřel, je široce znám především jako neodolatelný dobyvatel ženských srdcí. K této reputaci ostatně sám vrchovatou měrou přispěl v autobiografické Historii mého života. Avšak po přečtení Holubovy průkopnické knihy zjistíme, že měl mnohem širší záběr. Autor se této pozoruhodné osobnosti věnuje dlouhá léta a výsledky svého bádání v této knize bohatě zúročil.
Casanova byl totiž kromě své vyhlášené slabosti pro něžné pohlaví všestranně nadaný literát a filozof, hovořící latinsky a řecky, milující hudbu a hrající na housle. Kromě rodné italštiny psal převážně ve francouzštině, ale v menší míře i v němčině. Autor mistrovsky přibližuje matičku stověžatou 18. století coby přední kulturní metropoli Evropy, k níž přilnul i Wolfgang Amadeus Mozart. To je zajímavé mimo jiné i proto, že Casanova podle mnohých indicií zasahoval do příprav jeho slavné opery Don Giovanni.
S Prahou spjat jako pupeční šňůrou
Okouzlující dobyvatel ženských srdcí poznal naši rokokovou a raně klasicistní metropoli druhé poloviny osvícenského 18. století, milující divadlo na vysoké úrovni a podmanivou hudbu, což z ní učinilo přední kulturní centrum starého kontinentu. Při tom všem nesměl proslulý Benátčan chybět. V Praze kromě toho stihl navštěvovat šlechtické salóny, tisknout svá literární díla, a ještě se zúčastnit korunovace Leopolda II. českým králem 6. září 1791 v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
Ponořme se tedy do čtivě napsaného díla a vdechněme okouzlující atmosféru matičky stověžaté dob dávno minulých, v níž kulturní život jen kvetl. Vydejme se po stopách šarmantního milovníka krásných žen.
