Bájná hornina, z níž stoupá sklo. Lukáš Novák roste se svými irisy a krystaly i s hmotou, kterou vytváří
Nenápadná výstava Silica (do konce května v pražské Galerii u Betlémské kaple) se nejprve zdá jako komorní počin. V tvorbě úspěšného sklářského výtvarníka Lukáše Nováka (*1987) jde ale o významný moment. Znamená totiž jeho přerod ze světa designu do volného umění a také posun od skla k dalším materiálům.
V centru pozornosti absolventa UMPRUM, který vyrůstal ve sklářské rodině v Novém Boru, sice dále zůstává skleněná plastika, tu ale nyní již světově uznávaný tvůrce kombinuje i s betonem, skleněnými perlami a úlomky korálků. Dohromady tento slepenec připomíná bájnou horninu, která při správném úhlu a nasvícení působí téměř jako živý organismus. U stojících plastik funguje jako podstavec, na nějž se vrství skleněné objekty, které často vypadají, jako by z tohoto korálového podloží přímo vyrůstaly. Tu mají podobu květiny, jindy jde třeba o skleněné odlitky citrusů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
