nahoru

Miroslav Kalousek, Terminátor i Lucifer české politiky, odchází. Aby se zase vrátil

Viliam Buchert20. ledna 2021 • 11:00
kalousek
kalousek
• foto: 
MICHAL ŠULA/MF DNES/Profimedia.cz

Já se vrátím (I'll be back) je legendární hláška, kterou ve filmu Terminátor použil Arnold Schwarzenegger poprvé v roce 1984. To bylo ve stejný rok, kdy tehdy čtyřiadvacetiletý Miroslav Kalousek vstoupil do Československé strany lidové a zavrtal se tím do české politiky, ve které je dodnes. V úterý ale Kalousek oznámil, že po 22 letech opouští Poslaneckou sněmovnu a že se vzdává mandátu. Co přesně tento úkrok znamená ještě uvidíme. Život tohoto politika ukazuje, že se nejspíš zase vrátí, stejně jako slavný Terminátor.

Popsat podrobně politický život Miroslava Kalouska, který se narodil 17. prosince 1960 v jihočeském Táboře, by vydalo na hodně tlustou knihu, která by byla směsicí dramatu, sci-fi, detektivky, hrdinství, kompromisu, komedie, tragédie i červené knihovny. Podle toho, co by si kdo vybral. Protože Kalousek je nesmírně barvitý. Lidsky i politicky. Pro někoho je to Lucifer (podle jednoho výkladu Satan svržený z nebes, ale může to být i hvězda zářící) nebo ničitel. Pro jiného vynikající stratég a stavitel. Někomu voní, jinému zapáchá. Část veřejnosti ho nesnáší, část velmi uznává. Ale to už tak u lidí, kteří jsou v politice velmi vlivní a hodně výrazní, bývá vždy. A Miroslav Kalousek patří vedle Václava Havla, Václava Klause, Miloše Zemana, Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka či Andreje Babiše, mezi nejvýraznější představitele porevoluční české politiky.

Co dělal a jak

S Miroslavem Kalouskem, který proslul jako vynikající rétor i vtipný a pohotový glosátor, jsou v politice spojené velké úspěchy, několik proher, ale také nekonečné množství nařčení, které se týkají různých zakázek z dob jeho působení na některých úřadech (třeba ministerstvo obrany či ministerstvo financí). Kalousek všechna obvinění vždy odmítal a opakuje u toho jednu větu: „Policie mě nikdy z ničeho neobvinila.“ Pitvat můžeme tyto kauzy donekonečna, jsem ovšem přesvědčený, že nic dalšího už neobjevíme.

V této souvislosti si také vzpomínám, jak mi někdejší ministr obrany Michael Lobkowicz, působící v roce 1998 ve vládě Josefa Tošovského, popisoval, jak se hledalo na tomto úřadě Kalouskovo dědictví. Od ledna 1993 do ledna 1998 totiž Kalousek působil na Ministerstvu obrany České republiky jako náměstek ministra, odpovědný za rozpočet a akviziční procesy hned u třech lidoveckých ministrů (Baudyš, Holáň, Výborný). Podle Lobkowicze byly prozkoumány na obraně všechny možné údajně problematické smlouvy, na kterých se Kalousek v 90. letech podílel. Výsledek? Nic.

Počet prohřešků, které protivníci Kalouskovi vyčítají, je hodně dlouhý. Jenže dlouhý je i výčet jeho úspěchů v politice.

V předčasných parlamentních volbách v roce 1998 byl poprvé v Jihočeském kraji zvolen do Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL (neměl rád, když se straně říkalo lidovci, trval na křesťanských demokratech). Mezi lety 1999 až 2001 byl místopředsedou lidovců. Na sjezdu strany v roce 2003 v Ostravě byl pak zvolen předsedou. Od ledna 2007 jej strana vyslala jako ministra financí do koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a Zelených. Hodně se pak chlubil tím, že časopis Emerging Markets jej vyhlásil „ministrem financí roku 2008 pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik“. V červnu 2009 ale z KDU-ČSL, kde působil 25 let, vystoupil. Jako důvod uvedl směřování strany doleva. To je velmi důležitý moment, který českou politiku ovlivňuje dodnes. Je na něm vidět, že když Kalousek odněkud odchází, což souvisí i s jeho úterním odchodem ze sněmovny, tak odjinud zase přijde.

V létě 2009 se totiž na politické scéně objevil nový pravicový subjekt. Společně s Karlem Schwarzenbergem (ten se stal předsedou) a dalšími lidmi založil stranu TOP 09. Ta ve volbách v roce 2010 se 16,7 procenty hlasů výrazně uspěla a Kalousek se opět stal ministrem financí. To ukončil prokurátorský puč proti vládě premiéra Petra Nečase, která v roce 2013 padla. Postupně začala slábnout i topka a Kalousek, který byl od listopadu 2015 do listopadu 2017 šéfem TOP 09, z toho opět vyvodil osobní důsledky.

Od té doby se zdálo, že si sice ve straně zachovává určitý vliv, ale jeho křídlo sláblo. Stratég Kalousek proto začal přemýšlet o nových zítřcích. Loni v létě informoval, že už nebude kandidovat do sněmovny. V úterý pak oznámil, že skládá mandát. Jako důvod uvedl, právě to, že už nebude kandidovat a také to, že to ovlivnilo vypsání voleb na druhý týden října letošního roku. Zde se musíme zastavit.

Kalousek zdůvodnil složení mandátu takto: „Termín nadcházejících voleb do Poslanecké sněmovny PČR, v nichž už nebudu kandidovat, byl vypsán neobvykle brzy, na konci loňského roku. V důsledku toho již budou všechny letošní schůze Poslanecké sněmovny probíhat v rámci volební kampaně. Je tedy zřejmé, že aktivní část mé dvaadvacetileté kariéry poslance se završila právě nyní; pasivní (byť připouštím, že pohodlné) dokončení mandátu mi již nedává smysl.“

Podle několika zdrojů byl ale rozhodnutý složit poslanecký mandát už loni v listopadu. Proč odchází právě teď, ví jen Kalousek. Vyvolává to ale mnohé otázky: Co přesně zamýšlí? Jak bude dál působit v politice? A hlavně: Dá se předpokládat, že se opět pokusí vrátit na výsluní? Kdy? 

Soukromí je tabu

Přestože Kalousek exhibuje v politice a médiích desítky let, dokázal si ochránit své soukromí a říká, že rodina nijak nesouvisí s jeho politickou kariérou. Jenže v roce 2005 rezignoval na funkci předsedy vlivného Rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny poté, co bylo podáno trestní oznámení na jeho manželku Radku pro nezaplacení dědické daně. Obvinění se nepotvrdilo a Kalousek jej označil za vykonstruovanou lež. Jeho kritici tehdy říkali, že pokud by chtěl skutečně zvýšit politickou kulturu v zemi, jak tvrdil, tak by „rezignoval by i na další své funkce, například poslance nebo předsedy KDU-ČSL“. Takže rodina přece jenom do jeho kariéry zasahovala.

„Svého muže jsem poznala v roce 1984, byl to normální chemik, člen lidové strany. Veřejná vystoupení mu ale nedělala problém,“ prohlásila před lety Radka Kalousková, když poskytla jeden z mála rozhovorů médiím. Ze soukromí pak byla ochotna přiznat jen to, že jí manžel občas posílá veršované esemesky. Radka je podobně jako Miroslav inženýrkou chemie a působila jako odborná asistentka Ústavu polymerů Vysoké školy chemicko-technologické. Mají spolu dceru Radku a syna Petra. Žili v jihočeské Bechyni, pak v Praze. V únoru 2012 bylo manželství Kalouskových rozvedeno. Zda pak politik vstoupil do jiných vztahů, není veřejně známo, ale jako mnich rozhodně nežil.

Zajímavostí také je, že Kalousek je hodně loajální k některým svým spolupracovníkům. Jeho poradcem i pravou a levou rukou je dlouhá léta vystudovaný právník Ondřej Jakob. Ten působil i jako mluvčí strany lidové (za Kalouska) či mluvčí ministerstva financí (za Kalouska). Je pozoruhodné, že místo Kalouska nastoupí jako poslanec ve sněmovně Jan Jakob, který je bratrem Ondřeje. Takže o určitý vliv bude mít bývalý předseda TOP 09 v Poslanecké sněmovně nadále postaráno.

Celoživotními zálibami Miroslava Kalouska jsou pak tenis a vážná hudba. Jak sám ale říká, „poslední dobou vážná hudba převažuje, protože můj věk mi umožňuje sedět v hledišti mnohem déle než běhat po kurtě“. Ve volných chvílích také skládá básničky a rýmovačky, které dává číst kamarádům, ale někdy i jiným politikům či novinářům. Složil jich stovky a před deseti lety říkal, že je shromažďuje jeho dcera. Známá je například ta, ve které kdysi kritizoval protestní akce odborářů: „Odboráři, odboráři, vezli sračky na trakaři. Po cestě však vedli boje, kdo se bude držet oje. Neboť ten, kdo tlačil vzadu, ten se neubránil smradu. Odboráři, odboráři, hádali se s hněvem v tváři tak, že ač cesty byly rovny, spadli s vozem do senkrovny. Odboráři chodí plačky, nemají v čem vozit…" 

O Kalouskovi se také hodně hovořilo a psalo v souvislosti s tím, že nadměrně užívá alkohol. Kromě toho, že byl silný kuřák a několikrát se pokusil tento zlozvyk potlačit, tak abstinentem rozhodně nebyl. Nebylo to ale v tomto směru nic zvláštního a zavrženíhodného. Několik panáků bylo vypito i při našich setkáních. Kalousek navíc svoji práci vždy zvládal a byl hodně výkonný. Takže v tomto směru mu není co vyčítat.

Legendární v mediální branži byly i stovky Kalouskových telefonátů novinářům, ve kterých reagoval na články a zprávy o něm. Nerozpakoval se volat, když si myslel, že to, co bylo zveřejněno, není pravda. Vysvětloval a vysvětloval. Moc velký úspěch s tím neměl, ale zkoušel to pořád. Dnes takto reaguje i na sociálních sítích. Na druhou stranu není zapšklý, nevyvozoval z toho, že jeho kritik je automaticky jeho nepřítel. Například po publikaci některých interview s ním poslal novinářům lakonickou esemesku: „Děkuji. Profesionální práce.“ Shrnuto: Dokáže vynadat, dokáže poděkovat.

Miroslav Kalousek má kromě jiného i jeden velký dar, kterým neoplývá každý. U politiků je pak spíše výjimečný. Nejenom, že si dokáže udělat srandu z jiných, ale umí to i v případě vlastní osoby. Hlásil se proto před více než deseti lety ke Klubu kokotů, což byla recesistická akce. Teorii „kokotismu“ podrobně popsal a vysvětlil člověk schovaný pod jménem Xavier Crement. Vydal k tomu trilogii (vyšla i česky), která poměrně věrně odrážela poměry v Americe, ale její obsah se hodí na situaci v jakékoli zemi, včetně České republiky. Podle Crementa je pochopení a zvládnutí vlastního kokotismu prvním krokem k osvobození. Tím prošel i Miroslav Kalousek i autor tohoto textu. Kalousek se dokonce tehdy jmenoval Arcikokotem.

Jistě, je to jen takový vtip na závěr. Ale ukazuje, že Miroslav Kalousek je schopen i věcí, kterých jiní schopni nejsou. V dobrém (to mohu doložit) a možná i ve zlém (to nemohu doložit). Nečekejme proto, že zůstane napořád někde v ústraní. Jak to říkal Arnold Schwarzenegger ve filmu Terminátor: Já se vrátím (I'll be back).



Klíčová slova: Miroslav Kalousek, politika, historie



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
26,110
21,630
30,230
Nejčtenější