V září byl ministrem zdravotnictví Adam Vojtěch, v říjnu Roman Prymula a teď Jan Blatný. Ministři se střídají, přestože se země potácí v koronavirovém marasmu. To je od premiéra Babiše, který o členech kabinetu rozhoduje, velké manažerské selhání. V době pandemie je totiž důležité, aby veřejnost politikům, kteří rozhodují o nejrůznějších opatřeních, věřila. Pokud tomu tak není, přijde naštvání a restrikce se přestanou dodržovat. Děje se to i v Česku. Otázkou navíc je, zda už Blatný pochopil, že Babiš ho jen na něco využije a pak ho z vlády vykopne.
Seznam chybných nebo zmatečných opatření, které dokázala vyprodukovat v době koronavirové krize česká vláda, by už vydal na román. Děje se tak především proto, že o omezeních nerozhoduje (jak by měl) především ministr zdravotnictví a odborníci, ale i vliv nejrůznějších lobby, které nejviditelněji zastupuje ministr všeho Karel Havlíček. Vidíme to i v těchto dnech, kdy PES (protiepidemický plán) ztroskotal a výjimka střídá výjimku z výjimek. A nad tím vším trůní premiér Andrej Babiš, který u toho všeho ještě musí naplnit marketingové populistické plány, jež mají u moci udržet hnutí ANO i jeho samotného.
Ministři zdravotnictví tak celý rok vlají někde uprostřed krizového rozhodovacího procesu a je úplně jedno, zda se jmenovali Vojtěch, Prymula či Blatný. Je to samozřejmě špatně. Bohužel katastrofální důsledky nezvládnutého vládního managementu vidíme zejména při stále nekončící druhé vlně pandemie.
Babiš, jak je jeho zvykem, který si přinesl z byznysu, chce rozhodovat o všem, přestože některým věcem zjevně nemůže a ani nechce rozumět. Pokud mělo něco pozitivní efekt, premiér si to ihned přisvojil (best in covid). Pokud je něco špatně, najednou se začne tvářit lítostivě a hodí to na jiné – většinou na veřejnost (hlavně na Pražáky a jejich politickou reprezentaci), nebo na ministra zdravotnictví, na svého koaličního partnera ČSSD či na média. Že je za nekonečný řetěz průserů letošního roku zodpovědný především Babiš, je ale zřejmé. Právě on sestavuje vládu, je to tedy jeho osobní zodpovědnost, koho v ní drží.
K tomu jeden příklad ze sousedního Německa. Kancléřka Angela Merkelová se ani v době koronaviru neproducíruje neustále v televizi a nenutí své spolupracovníky, aby sociální sítě zaplavovali stranickým marasmem, jak to dělá šéf hnutí ANO. Ne, že by se Merkelová zříkala zodpovědnosti za situaci v zemi, to prostě z titulu její funkce nejde, ale před veřejností patří mezi největší autority při řešení krize ministr zdravotnictví Jens Spahn. Mimochodem to není lékař, pracoval jako bankovní úředník a pak vystudoval politologii. Spahn je za své postoje a postupy spíše oceňován, což je obrovský rozdíl od jeho českých resortních kolegů. Zcela zásadní roli pak při rozhodování v Německu hrají vlády jednotlivých spolkových zemí, a především Institut Roberta Kocha, což je ústav pro kontrolu a prevenci nemocí, který se mimo jiné zabývá i epidemiologií. Na jeho rady pečlivě dbá i Merkelová a její vláda, což je další zásadní rozdíl od Česka, kde premiér Babiš naslouchá pouze svému vnitřnímu hlasu a vykřikuje, že ti, co měli přijít, nepřišli.
Mezitím někteří důležití čeští odborníci, kteří působí doma i v cizině, ale naopak odešli. Přestali vládě pomáhat a radit, protože je to marné, marné a marné.
I stávající ministr zdravotnictví Jan Blatný proto v posledních týdnech musel zjistit, že ve vládě není dostatečně nasloucháno ani jeho připomínkám. Babiš, Havlíček, Schillerová nebo Hamáček prostě udělají něco jiného. A nebezpečně do toho zatahují nás všechny.
A může být ještě hůř. Česká republika má zatím velmi mizerně připravený plán očkování novými vakcínami na Covid-19. Česká republika se může v příštích týdnech či měsících dostat do třetí vlny pandemie. Česká republika na počet obyvatel vykazuje mimořádně vysoká čísla mrtvých a nakažených. Česká republika je v důsledku některých vyhlášených opatření likviduje část živnostníků a firem. Nebylo by tedy překvapením, kdyby měla Česká republika za čas zase jiného ministra zdravotnictví.
Však Babiš už něco na Blatného najde. Bude ho dál ždímat a ždímat, a protože příští rok jsou i volby do Poslanecké sněmovny, v nějaký čas ho úplně zmačká a odkopne. Jan Blatný to asi tuší, protože nebude ani první, ani poslední, koho Babišovo politické mesiášství semele.
