nahoru

Otrávená Bečva: K ekologické tragédii se přidala i lidská. Zaměstnanec čističky spáchal sebevraždu

Adéla Knapová 3. prosince 2020 • 10:00
Otrávená Bečva: K ekologické tragédii se přidala i lidská. Zaměstnanec čističky spáchal sebevraždu
foto: Foto HZS

Ani po víc než dvou měsících není jasné, čím přesně byla řeka Bečva otrávena a kdo za to může. Než se snad mohlo zjistit něco víc, vyteklo do ní opakovaně další svinstvo. Naposledy zřejmě teď v úterý. Navíc zatímco část opozice i občanů marně volají po demisi ministra životního prostředí, vybralo si dění kolem Bečvy zřejmě svou první lidskou oběť - pracovníka čističky z Rožnova pod Radhoštěm. A ti skutečně zodpovědní dál v klidu hrají svou partii. 

Hlavním podezřelým z ekologické katastrofy desetiletí je chemička patřící premiérovi. Od prvních minut ji však zástupci vlády veřejně hájí a je označovaná v masivní komunikační kampani za vyjmutou z vyšetřování(byť to není pravda. Shodou náhod ona fabrika patří k zásadním zaměstnavatelům v oblasti a navíc stojí na kraji města, které řídí starosta z vládnoucí strany.

Ať už je skutečným původcem otrávené řeky či ne, ukazuje se, že se v kritický den v jejím areálu udála havárie, která dost dobře mohla zabít život ve čtyřiceti kilometrech vodního toku. Probíhá politická hra na vysokých místech, kdy ministr životního prostředí veřejně kope proti nezávislému vyšetřování a zájmu občanů. Řetězí se podezřelé souhry náhod, neschopnosti a selhání odpovědných státních institucí. Do toho embargo na informace, které oficiálně nikdo nevydal, ale všichni dodržují. Falešné stopy, odvádění pozornosti, odměna za vynesení informací, podepisování petic, beznaděj, lhaní, podezírání. A tak trochu mimo hlavní linii, o to však fatálněji: sebevražda jednoho ze zaměstnanců čističky. To není americký thriller, ale realita. 

Kdo s koho

Když v neděli 20. září zpozorovali rybáři na Bečvě za valašským Meziříčím první mrtvé ryby, neuměli si představit, že sledují jen začátek velké pohromy. O pár desítek minut později už ale stáli první z nich ve vodě a lovili kila a kila jak uhynulých, tak ještě teprve umírajících živočichů. Někteří plakali lítostí, zmarem, beznadějí, jiní slzeli ze zápachu, který přirovnali ke chloru; po pás v otrávené řece, která byla nebezpečná i pro ně. Což ovšem nevěděli. Nebyl nikdo, kdo by jim to řekl. Celé čtyři dny.

Kromě pár dobrovolníků jim nikdo zodpovědný ani nepřišel pomoct. Téměř nikdo z těch, kteří jsou za to státem určeni a placeni, se o ně ani o řeku nijak zvlášť nezajímal.

Čtyřicet tun vylovených mrtvých ryb a ještě jednou tolik odplavených Bečvou, pro Valašsko strategická řeka je mrtvá a jakoby se nic nestalo. První podezřelý byl na ráně: místní chemička DEZA patřící do holdingu Agrofert. Dlouhodobě jeden největších znečišťovatelů životního prostředí. Významný lokální zaměstnavatel a sponzor. Fabrika, která nejen zápachem drží město a jeho okolí k pevném sevření, a jejíž kanály ústí právě do Bečvy.

Proto byly zástupci chemičky bleskurychle učiněny kroky, které paradoxně vyvolaly pravý opak: DEZA vydala vyjádření o tom, že od ní únik nebyl, tak rychle (není velkou nadsázkou říct, že téměř dřív, než byl vůbec úhyn ryb zpozorován), že na sebe nutně musela strhnout pozornost. Na stranu chemičky se též urychleně postavil ministr životního prostředí za hnutí Ano.

Partie občané versus premiérovy zájmy byla rozehrána.

Není stoka jako stoka

Dnes jsme ve hře nejen o Bečvu o několik tahů dál, přesto přešlapujeme na místě. Jen nás trochu víc umazalo svinstvo, na které jsme nutně při hledání toho pravého kanálu, museli narazit.

(Chtělo by se říct, že se vyšetřovatelé brněnských nekalostí spojených s lidmi ze strany ANO ve výběru názvu unáhlili, když nazvali tamní korupční případ Stoka. Není stoka jako stoka. Ovšem v případě strany Andreje Babiše jde zjevně za všech okolností o odpovídající označení).

Uplynuly víc než dva měsíce a do Bečvy se mezitím dál vypouští (jak je tomu koneckonců už dlouhá desetiletí dobrým zvykem i u jiných řek) kdeco. Několikrát šlo o úniky tak zásadní a viditelné, že už to vzhledem k zářijové katastrofě nešlo ignorovat. Naposledy tento týden - zatím víme jen, že kromě pěny Bečvu ozdobilo i pár mrtvol rybek. Na konkrétnější informace si budeme muset, jak ukázaly předchozí události, zřejmě počkat několik dnů, ale spíš týdnů. Zatím platí doporučení se v řece nekoupat.

Vycházíme-li ze zářijové katastrofy, zdá se, že udělat přesný rozbor vody trvá v situacích, kdy jde jen o veřejný zájem, životní prostředí a případně zdraví občanů, týdny až měsíce. Že je to přece v dnešní superrychlé a výkonné době nesmysl? Možná. Ale naše česká realita je takovýchto nesmyslů plná. Co plná, naše současné fungování na nich stojí.

Absurdita dění v Česku již delší dobu dosahuje vrcholů, o nichž by si slavní světoví dramatici mohli nechat leda zdát. Události kolem Bečvy, z níž se v čím dál zběsilejším tempu před očima nás všech stává kanál na kdejaké chemické splašky, to potvrzují.

Proti proudu

Ovšem všechno může mít svůj důvod. Možná i díky tomu, že odebírání vzorků vody z horské řeky a jejich vyhodnocování je momentálně složitější procedura než přistání na Marsu, bylo možné odvést pozornost veřejnosti i vyšetřovatelů různými směry, hlavně co nejdál od Valašského Meziříčí.

Logicky se muselo jít proti proudu a došlo se ke kanálu vedoucímu z areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm. Ten byl označen jako místo, odkud měla do Bečvy v září vytéct neznámá látka. To, že to nedává příliš smysl, že ryby začaly hynout o několik kilometrů dál, že s tím nesouhlasí ani rybáři, ani biochemici či přírodovědci, není důležité. Rožnovský kanál možná získal viníkovi zatím minimálně dva měsíce času.

Navíc: Do Bečvy přece ústí nepočítaně trubek a kanálů a nikdo přesně neví, co, kdy a kdo do nich vypouští. Jak se lze snadno přesvědčit, do některých trubek se dostane kdokoliv a vylít či vysypat tam tedy může cokoliv. Břeh je v úsecích mnoha kilometrů zarostlý, místy těžko průchozí, nepřehledný. A z kanálů v podstatě průběžně tu víc tu méně něco do řeky teče.

Z toho rožnovského, který patří firmě Energoaqua taky. A tak z něj dřív nebo později nějaká “nadlimitní” či “nestandardní” chemie uniknout musela (zřejmě se to dělo běžně dřív, stejně jako u jiných kanálů, ale nyní se na to konečně dává aspoň trochu pozor a tedy se na to přišlo). To se stalo. Naposledy toto úterý byla hlášena nová kontaminace, na Bečvě byla pozorována pěna a pár mrtvých rybek a zdrojem měl být opět rožnovský kanál. Potvrzeno to zatím není. Nicméně minimálně říjnová kontaminace řeky niklem zřejmě odtamtud pochází. A tlak směrem k Rožnovu znovu posílil.

Kam až to zajde

Tím nemá být řečeno, že další zaměření pozornosti vyšetřovatelů na Rožnov přímo způsobilo onu první (alespoň nám známou) lidskou tragédii v dění kolem otrávené Bečvy: úterní sebevraždu zaměstnance čističky v Rožnově pod Radhoštěm. Podle toho mála informací, které máme zatím od svého zdroje z areálu bývalé Tesly k dispozici, zřejmě s kauzou Bečva souvisí jen nepřímo. Přesto byla prolomena hranice, k níž jsme se neměli ani přiblížit.

Ať už tím hlavním důvodem, proč si onen muž vzal život, bylo cokoliv, nelze ignorovat obrovský tlak, jemuž byl na svém pracovním postu on i jeho kolegové poslední týdny vystaveni. Zatímco ti, kteří nesou za mrtvou řeku skutečnou odpovědnost, jen pro formu vypouštějí velkohubá prohlášení o tom, jak doufají v brzké odhalení viníka, a zároveň zjevně doufají, že to pořád ještě nějak uhrají bez ztráty nejen politických bodů.

Ale jak už to v podobných situacích bývá, nervozita ve vedení je ventilována směrem dolů, k podřízeným. Čím níž se jde, tím tlak sílí.

Jak Reflex ví od několika pracovníků firem z areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm a také od pár zaměstnanců Dezy, s nimiž od zářijové katastrofy komunikujeme, strach a nervozita jsou tam na denním pořádku. I ve firmách, které s otravou Bečvy nemají nic společného, se na sebe lidé dívají podezíravě; může za to prý snaha za každou cenu najít nějakého obětního beránka. V rámci Dezy je pak strach zaměstnanců ještě pochopitelnější - mnohým z nich jde o existenční jistotu pro celé rodiny.

Je to k pláči, k vzteku. Ale je to k neuvěření?

Kauza řeky Bečvy ukazuje, kam až jsme nechali naši společnost zajít, jak moc jsme umožnili několika jedincům ukrást pro sebe moc nad naší zemí i našimi životy. Pokud jim to i tentokrát projde, budou zase silnější. A my slabší.





Diskuse ke článku