nahoru

Recenze státního rozpočtu: Ekonomické divadlo aneb Klasická shakespearovská tragédie

Dominik Stroukal 12. listopadu 2020 • 12:00
Alena Schillerová (za ANO)
Alena Schillerová (za ANO)
• foto: 
Foto Blesk - Michal Protivanský

Je to hutné čtení. Návrh státního rozpočtu na rok 2021 je návrhem zákona a stejně jako většinu zákonů si jej prakticky nikdo nikdy nepřečte. Co do počtu slov je spolu s přílohami přibližně dlouhý jako Tolstého tlustospis Anna Karenina a delší než první tři díly Harryho Pottera dohromady.

V hlubinách nepřehledné změti čísel se ale skrývá romantická zápletka se špatným koncem jako vystřižená ze Shakespeara. A když jsme u toho počtu slov, finance vyprodukovaly textu jako Shakespeare ve dvanácti svých nejdelších hrách dohromady. Je to více než třináct Romeů a Julií. A svým způsobem je to stejné jako onen příběh o dvou milencích, klasická tragédie. Jenom větší.

Dějství první: Veselka

Stejně jako na začátku klasických tragédi, je i u návrhu státního rozpočtu na příští rok vše veselé. Lidé tančí a baví se. Při čtení textu by vás totiž mohlo zaujmout, že Ministerstvo financí je mnohem optimističtější než jiné instituce, například Česká národní banka. Ta předvídá růst cen na konci roku 2021 o 2,2 % a výkon ekonomiky jen na 1,7 %. Ministerstvo vidí ceny rostoucí o 1,9 % a výkon ekonomiky na 3,9 %. To je dvakrát vyšší rychlost! Lidé budou tančit a bavit se.

Jistě, v současné době nemůže nikdo nic vědět ani trochu jistě. Kolik vln si na nás ještě koronavirus chystá, je ve hvězdách, a kolik jich dokáže přežít houževnatý český podnikatel, dnes samozřejmě nikdo netuší. Stavět ale rozpočet na nejoptimističtějších číslech široko daleko by mělo vzbudit pozornost. Je to ale jen zkušený shakespearovský trik, jak vtáhnout čtenáře do děje, zatímco se schyluje k vraždě.

V roce 2012 vyšla v Hospodářských novinách inspirativní analýza predikcí Ministerstva financí, ze které vyplývalo, že ve všech svých prognózách bez jediné výjimky mezi roky 2006 a 2012 odhady nadhodnocovalo. Od roku 1995 do roku 2012 byly nadhodnocené celé dvě třetiny předpovědí. A dělá to systematicky dál, i když občas podhodnocuje, jak ukazuje jiný článek v časopise Trade-off a také samo ministerstvo, které k tomu vydává senzační nástroj AnalytIQ. Nenadhodnocuje jen  naše Ministerstvo financí, ale přestřeluje i Bílý dům a vlády všude po světě.

Čím to je, že je ministerstvo tak optimistické? Nabízí se, že to má v popisu práce. Od výkonu ekonomiky se odvíjí odhad daňových i dalších příjmů a nižší růst by také znamenal vyšší výdaje, tedy dohromady vyšší zadlužení. A zápletku přeci nechcete vyzradit tak snadno.

Dějství druhé: První pohřešovaný

Bujará zábava se ale při dalším čtení začíná překlápět do temné atmosféry. Jak listujete stranami dál a dál, začínáte si všímat, že v ději chybí jedna z velkých postav, o které se všude mluví. Kam zmizela? Co když ji někdo zavraždil?

Hledáte v textu tolik diskutované zrušení superhrubé mzdy (která samozřejmě zrušit nejde, bude tu stále, jen se změní výpočet daně, ale to je na jinou debatu – pro účely této alegorie to budiž jen chyba v překladu). V celém tom kvantu textu nenajdete slovo „superhrubá“ v žádném tvaru ani jednou.

Že je to chybějících 80 miliard, a tedy jedna z hlavních postav celého příběhu? Je to přeci klasická tragédie a sám Shakespeare s chutí nechával umírat hlavní postavy, po kterých byly často hry i nazvány. Dvě titulní postavy jeho her zemřely přirozenou smrtí, šest nechal spáchat sebevraždu a devět zavraždit.

Jestli bude v příštím roce návrh na zrušení superhrubé mzdy zavražděn, spáchá sebevraždu nebo poklidně zemře, není jisté. Ministerstvo financí žije na rozdíl od klasických autorů ve 21. století a osud jedné z hlavních postav rozebere až v pokračování, tedy v některém z následujících rozpočtů. Pokud vůbec.

Dějství třetí: Tajemný cizinec

Zatímco o osudu superhrubé mzdy se nic nedozvíme, na scéně se objevuje tajemná postava, podle přízvuku zjevně cizinec, patrně Francouz. Co tam dělá, nikdo netuší, protože by tam být neměl.

Řeč je samozřejmě o digitální dani, se kterou v návrhu na státní rozpočet ministerstvo počítá ve výši 2,5 miliardy, ale s nejvyšší pravděpodobností ji v příštím roce neuvidíme. Je to tajemná, pro některé až vzrušující postava, ale nikdo vlastně není moc schopen vysvětlit, co tam dělá.

A přestože je to druhořadá postava, která z hlediska děje má pramalý význam, musíme na ni upozornit, protože je jedinou novou daní, s kterou se v textu pracuje.

Dějství čtvrté: Zvrat

Ztracené postavy, tajemný cizinec, atmosféra je čím dál temnější. Pomalu začínáte tušit, že tenhle příběh neskončí dobře.

Zatímco se tančí, začínáte řádek po řádku sčítat tu rozbitou skleničku, tady vysypaný tác s jídlem, jinde víno na nových šatech a nakonec nevidíte ani bohatého sponzora, který na bál nedorazil. Začíná vám docházet, že se schyluje k tragédii.

Státní rozpočet to má spočítané. Je to očividné. Už se nedá nic dělat. Pořád ještě ale nevidíte závěrečné číslo. Pak ale začnete sčítat – o dvě třetiny vyšší výdaje než před pěti lety, ale jen o třetinu vyšší příjmy. Je to jasné. Státní rozpočet vykrvácí a stránek už zbývá jen tak málo, že není možné doufat v hrdinu, který by ho zachránil. Jak znáte autora, spíš ještě přidá v násilí.

Do toho všeho vstupuje do děje deus ex machina v podobě Miloše Zemana, který po nesrozumitelné zmínce o ztracené superhrubé mzdě zpečetí osud našeho příběhu. Titulní postava, tedy státní rozpočet, si dle něj zaslouží zemřít. My sice dobře víme, že bez něj by také zemřela, ale je to on, kdo zákon o státním rozpočtu nakonec podepíše – tedy kdo podepíše rozsudek smrti.

Závěrečné dějství: Tragédie

Na začátku vše vypadalo šťastně, ale jako správná klasická tragédie to spělo jenom k jedinému – k ohromnému neštěstí. Tři sta dvacet miliard schodku je tragédie. Pokud dojde i ke zrušení superhrubé mzdy, potom je pravděpodobné, že schodek bude ještě vyšší než v letošním roce. A to stát počítá s velmi optimistickým růstem ekonomiky!

Je to smutné čtení. Ne snad že byste u autora nebyli zvyklí na různé žánry, od komedií až po tragédie a nezřídka i tragikomedie. Ale takové krveprolití na konci knihy jste od něj ještě nečetli. Samozřejmě, v té poslední knize byl konec snad ještě horší, ale chápali jste, proč postavy z posledního koronavirového rozpočtu na letošní rok musely zemřít (nebo alespoň některé). V aktuální knize se vraždí úplně zbytečně.

Závěrečné shrnutí je nelichotivé. Pokud je cílem šokovat, pak se to podařilo. Autor čerpá ze svých dřívějších děl, což není na škodu, protože některá byla rozumně vyvážená a příběhy měly hlavu a patu. Po zběsilé jízdě v předchozí knize, která byla plná zvratů, ale z velké části pochopitelných, nyní ministerstvo vydalo text, který bych nikomu číst nedoporučil.

Celkové hodnocení recenzenta: 10 %.

Dominik Stroukal je hlavní ekonom Banky CREDITAS





Diskuse ke článku