nahoru

Navrhovaná výše rozpočtu je totální hausnumero. Vláda ztrácí soudnost a Zemanovi je to jedno

Jiří Štefek 11. listopadu 2020 • 18:45
Prezident Miloš Zeman vystoupil na jednání Poslanecké sněmovny 11. 11. 2020
Prezident Miloš Zeman vystoupil na jednání Poslanecké sněmovny 11. 11. 2020
• foto: 
ČTK / Deml Ondřej

Poslanecká sněmovna začala projednávat návrh státního rozpočtu na příští rok, pro který kabinet premiéra Andreje Babiše plánuje schodek 320 miliard korun. Nad výší takto naplánované sekery se není potřeba podivovat. Česká ekonomika je na kolenou a potřebuje mohutný finanční impuls, který by jí zase pomohl nahodit motor. Stejný instrument používají i další země, takže se nejedná o žádnou místní specialitu. Tím však výčet dobrých zpráv či srozumitelných argumentů končí. Nad ostatními už začíná rozum stát.

Začněme od navrženého schodku ve výši 320 miliard korun. Vypovídací hodnota tohoto čísla je nula. Je vycucané z prstu a tudíž nereálné a nesmyslné. Jednak proto, že vláda při sestavování rozpočtu nebrala v potaz aktuální stav ekonomiky, hodnoty jejích základních parametrů a především ekonomickou prognózu do budoucna. Tu ostatně ani vláda nemá a její přípravu odsunula na začátek příštího roku. Modelování rozpočtových příjmů a výdajů do budoucna je za této situace něco jako pohled skrz okno do zamlžené krajiny.

Druhým šrapnelem je fakt, že vláda předložila určitý rozpočtový schodek a vedle něj chce ještě schválit významné zákony, které podobu státních financí citelně ovlivní, ale struktura rozpočtu s nimi vůbec nepočítá. Mám na mysli především návrh na zrušení superhrubé mzdy. Pokud sněmovna například přijme návrh premiéra Andreje Babiše, vypaří se v příštím roce z rozpočtu dalších 90 miliard korun. V takovém případě by schodek nečinil 320 miliard korun, ale přehoupl by se přes 400 miliard. A to není nezanedbatelný detail.

Poměrně příznačné je, že rozpočet skoro ani nechtějí podpořit zástupci vládní ČSSD. Nakonec pro něj sice budou hlasovat, ale jen z jednoho jediného důvodu: aby nenastalo rozpočtové provizorium. To je hodně slabý argument. Socialistický poslanec Roman Onderka rozpočet nazval takřka neakceptovatelným polotovarem, který operuje s nereálnými položkami na investice, avšak zcela rezignující na jakoukoliv snahu snižovat strukturální zadlužování státu.

Se svou troškou přispěchal do mlýna i prezident Miloš Zeman, který opět projevil svoji mimořádnou schopnost měnit názory. Jeho snaha za každou cenu prosazovat názory a záměry Andreje Babiše je až dětinsky směšná. Člověk se skoro ptá, jestli ten samý Miloš Zeman byl v minulosti předseda ČSSD a předseda vlády za tuto stranu. Z názorů Zemana je navíc patrné, že mu je úplně jedno, jak se mají obyčejní lidé. Není se čemu divit, on už jejich hlasy potřebovat nebude. Jen si od nich nechá doživotně přispívat na svoji rentu.

Podtrženo sečteno, navržená podoba státního rozpočtu je neskutečný paskvil. Ministryně financí si s ním moc práce nedala a úplně rezignovala na jakoukoliv makroekomickou analýzu. Místo toho tady společně se svým stranickým šéfem vytahuje nesystémová a populistická opatření, která z rozpočtu udělají trhací kalendář. I jí je přitom jasné, že deficit 320 miliard korun je jen orientační číslo, které se bude ještě mnohokrát měnit.

Je to sice nepopulární krok, ale vláda by měla rozpočet ze sněmovny stáhnout a přepracovat či upravit všechny významné kapitoly a položky. I za cenu toho, že bude několik prvních týdnů v příštím roce Česko hospodařit v rozpočtovém provizoriu. Opravený rozpočet bude realističtější obraz toho, co nás čeká a který nás i za hranicemi rehabilituje jako zemi, kde ministři umí počítat a jsou schopni reagovat na ekonomické dění. Pokud si však vláda bude stát za svým, přivede na svět cosi připomínající pokusného králíka, který je nemocný a kulhá na všechny nohy. O životnosti takových kusů se pak není třeba déle rozepisovat.      





Diskuse ke článku