nahoru

Tolerance jen na oko. I v českých mešitách je muslimům vštěpována nenávist

Lukáš Lhoťan 4. listopadu 2020 • 13:00
Tolerance jen na oko. I v českých mešitách je muslimům vštěpována nenávist
foto: ČTK / Michal Kamaryt

Co mají společného nedávné teroristické útoky v Nice a ve Vídni? Mnoho, ale nejvíce to, že ideologickou motivací útočících islámských teroristů je nenávist vůči křesťanství, židům a Západu, respektive Evropě jako celku. Jenže teroristický útok je jen špičkou ledovce. Muslimům a muslimkám „vytyčuje“ cestu k tomuto vrcholu ledovce latentní nenávist šířená v mnoha mešitách islámskými duchovními, kteří zároveň mnohdy tvrdí, že terorismus a násilí odsuzují. 

Takováto latentní nenávist je věřícím vštěpována dlouhé roky i v některých českých mešitách. Proto si osobně myslím, že se již bohužel blíží doba, kdy může dojít k nějakému podobnému útoku i v České republice.

Vezměme to ale po pořádku. Nejprve je třeba otevřeně a razantně říct, že největší lež, fake news, dezinformace či jak to chcete nazvat, je tvrzení, že masová migrace muslimů do Evropy s terorismem nesouvisí. Opak je pravdou. Do Evropy přicházejí buddhisté, hinduisté, křesťané, židé či ateisté a žádná z těchto přistěhovaleckých skupin v Evropě nepáchá takové násilí jako muslimští přistěhovalci a jejich potomci. Násilí, a nejen to projevující se terorismem má kořeny v kultuře a náboženství muslimů, a proto bez jejich vnitřní reflexe a „opravy“ násilných výkladů islámu budou muslimské komunity pro neislámské Evropany potenciální hrozbou.

Již dříve bylo prokázáno, že mnozí z teroristů přišli do Evropy v rámci uprchlických tras, a získali tak i falešnou identitu. Posledním příkladem je islámský terorista z Nice, Tunisan Brahim Aoussaoui, který měl do Evropy přijít několik týdnů před útokem jako uprchlík skrze trvalý proud uprchlíků mezi africkým libyjským pobřežím a Itálií. Tam mu měla nezisková organizace Červený kříž vystavit doklady. Italské úřady mu sice nařídily opustit zemi kvůli nelegálnímu vstupu, ale nechaly ho na svobodě a nijak neřešily, co bude dělat dál. A tak se milý uprchlík sebral a jel do Francie vraždit.

Na případu Brahima Aoussaouiho je nádherně vidět nejen to, jak státní úřady nezvládají trvalou ilegální migraci do Evropy, ale také to, jak neziskové organizace tuto ilegální migraci podporují, a to i za cenu, že tak pomáhají teroristům a jiným zločincům. Svým způsobem je vydávat se za uprchlíky pro islámské teroristy a jiné kriminálníky nejbezpečnějším způsobem, jak do Evropy proniknout.

Další závažnou a trvale špatnou skutečností je nenávistné podněcování proti křesťanům, židům a evropské společnosti, které se odehrává v muslimských komunitách a o němž se evropská veřejnost dozvídá jen výjimečně. Mnohdy dochází k absurdním situacím, kdy představitelé mešit a islámských organizací sice neustále zveřejňují manifesty, že odsuzují násilí, terorismus apod., ale pak se ukáže, že u mnoha jde spíše jen o většinovou společností vynucené proklamace a uvnitř těchto mešit a islámských organizací se šíří různé projevy nenávisti a netolerance.

To se děje nejen na západě Evropy, ale již i u nás. Stačí si jen vzpomenout na aféry s nenávistnými projevy proti židům a Západu v brněnské mešitě či nenávistné projevy dnes již bývalého duchovního pražské mešity a představitele Muslimské obce v Praze Samera Shehadeha, kterého nakonec český soud odsoudil za podporu terorismu k trestu odnětí svobody. Nelze se pak divit lidem, kteří v důsledku takové politiky dvou tváří muslimům nevěří a považují jejich odsouzení násilí a terorismu pouze za pokryteckou dvoutvářnost.

V aktuální situaci ovšem velkou míru osobní zodpovědnosti mají i představitelé muslimských zemí, jako je například turecký islamistický prezident Erdogan, jehož nenávistné projevy na adresu Západu, křesťanů a Izraelců jsou již nedílnou součástí turecké politiky. Stejně tak prohlášení typu, že muslimové mají právo zabíjet miliony Francouzů, jak to prohlásil muslimský expremiér Malajsie Mahathir Mohamad, jen podněcují islamisty, ale i běžné muslimy k násilí proti nemuslimům.

Koktejl problémů, jenž jsem výše popsal, nelze vyřešit jednoduchým a jednorázovým řešením. Vyžaduje to masivní reformu jak státních orgánů a jejich postupů, tak přiznání si, že je třeba ilegální migraci reálně řešit a hlavně řešit bezpečnostní problematiku volného pohybu ilegálních imigrantů po Evropě a jejich identifikaci.

Také to ovšem vyžaduje změnu v přístupu k muslimské komunitě. Již to není otázka, jestli muslimové přijdou nebo jak dlouho budou na návštěvě, ale je to otázka, jak spolu žít. Protože muslimové zde již trvale žijí a jejich počet roste. To vyžaduje nejen hledání způsobu, jak s velkou komunitou mající jiné společenské zvyky a představy o společnosti žít, ale i to, jak pomoci muslimům samým reformovat a opravit jejich pojetí islámu tak, aby se islám zbavil násilných interpretací a byla odstraněna i nenávist k nemuslimům, která se stále různě projevuje.

Jako člověk věnující se problematice islámu již více než dvacet let totiž vidím stále více, že pojetí dnešního většinového ortodoxního islámu v jeho jisté formě násilnosti a nenávisti vůči nemuslimům je spíše produktem historického vývoje a upravování islámu potřebám představitelů muslimské ortodoxie než produktem původní muslimské společnosti.

Osobně nemohu říci, jestli by „oprava“ a „reforma“ islámu fungovala a jestli by ji většina muslimů v Evropě přijala, ale mohu říci to, co musí být viditelné každému, kdo logicky pohlíží na celý tento problém. Buď muslimové zreformují islám a nalezne se přijatelné soužití s nemuslimy v Evropě, nebo nás dříve či později čekají občanské války, podobně jako byly náboženské války ve středověké Evropě. Je v zájmu nás Evropanů i samotných muslimů, aby se možnost války nenaplnila, protože by přinesla mnoho utrpení nám všem, muslimům i nemuslimům, a mohla by vést k úpadku Evropy. Je tedy na muslimech i nás, jakou cestu si zvolíme.





Diskuse ke článku